(ČB 2/2022) „Vtírání Božího evangelia duše jenom odpuzuje, ano i dráždí. Já pak jsem tomu od prvopočátku tak rozuměl, že své milé evangelium nikdy nikomu vtírat nebudu, nýbrž že budu čekat, kde mi Pán Bůh dveře otevírá, takže se lidé už ptají, něco hledají, a patrně si přejí, abych už i jim přišel kázat.“ Pěkná, pozoruhodná myšlenka, myslím. A takových se v Pamětech Jana Karafiáta najde více.