(ČB 4/2023) Je 19 hodin a představení začíná. Po zcela zaplněném sále se začíná plíživě šířit štiplavý kouř. Scénu postupně naplňují herečky a herci s kadidelnicemi, vonnými tyčinkami a vykuřovadly. V sále je zanedlouho nedýchatelno, od kouře nejednoho diváka pálí oči.

(ČB 4/2023) Brněnské nakladatelství Cesta se rozhodlo oslovit tým tvůrců rozhovorového podcastu „Bez filtru“, aby vytvořil knihu rozhovorů. Ti si k nim přizvali pět hostů, kteří vnáší Boha do veřejného prostoru, mimo kostely.

(ČB 3/2023) „Když pocit s náladou / spojí se do verše, / nechce říct o nic víc, / a přece poví vše.“ Tímto mottem uvádí svou knihu básní hudebník, teolog a pedagog Ostravské univerzity docent Tomáš Novotný.

(ČB 3/2023) „Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“ (Žd 3,14) 
Právě domov – ten k němuž vzhlížíme, ale i ten, do nějž jsme zasazeni tady na zemi – označuje evangelický kazatel a publicista Martin T. Zikmund za „červenou nit“, spojující texty publikované v knize Stesk po kraji. 

(ČB 2/2023) Jak vstoupit s dětmi do příběhu? Malým dětem příběhy vyprávíme nebo čteme a k tomu si prohlížíme obrázky. Pracujeme s hlasem, s očima, na něco se dítěte zeptáme.

(ČB 1/2023) Péčí nakladatelství Biblion vyšla další publikace z cyklu „modliteb pro nemodliče“ Martina C. Putny s názvem Modlitby česko-židovské. Kdo si pročte pozorně i autorův doslov, zví, že je to zároveň kniha poslední, neboť se jí dovršuje trilogie „skoromodliteb“. 

(ČB 1/2023) Povídá se, že oči té ryby byly jako okna, kterými mohl Jonáš vyhlížet ven. Modlil se: „… Málem jsem se zalknul, kolem mě jen samá voda, hlavu zamotanou v řasách. Tehdy jsi mě vylovil, můj Pane. Říkal jsme si, teď zemřu, a pomyslel jsem na tebe, má modlitba se donesla až k tvému chrámu. Nevím, jak ti poděkovat. Vlastně ne, pravda je, že to vím: Udělám, co jsi mi uložil.“ Hospodin Jonášovu modlitbu slyšel. Nemohlo by to s tím zlobivým holubem (jméno Jonáš znamená holubice) nakonec dopadnout dobře? „Dovedu ho na břeh,“ řekl Bůh, „protože takhle to přece nemůže zůstat: prorok v rybě.“

(ČB 1/2023) A další příběh o lásce. Velevážené publikum, tentokrát vás zve Alena Wagnerová (*1936), historička a spisovatelka, emigrantka a přece srdcem Češka. A cože je to za lásku? Jejími protagonisty jsou osoby, které patří k rodině, jež se stala další její srdeční záležitostí, k rodině Nádherných. 

(ČB 12/2022) Kdybych byl režisér, pravděpodobně bych chtěl po přečtení knihy dopisů česko-římského teologa, katolického kněze, exulanta a pedagoga Vladimíra Boublíka (1928 Mokrosuky – 1974 Klatovy) o něm natočit film. Proč, zeptáte se možná?