(ČB 1/2023) Péčí nakladatelství Biblion vyšla další publikace z cyklu „modliteb pro nemodliče“ Martina C. Putny s názvem Modlitby česko-židovské. Kdo si pročte pozorně i autorův doslov, zví, že je to zároveň kniha poslední, neboť se jí dovršuje trilogie „skoromodliteb“. 

(ČB 1/2023) Povídá se, že oči té ryby byly jako okna, kterými mohl Jonáš vyhlížet ven. Modlil se: „… Málem jsem se zalknul, kolem mě jen samá voda, hlavu zamotanou v řasách. Tehdy jsi mě vylovil, můj Pane. Říkal jsme si, teď zemřu, a pomyslel jsem na tebe, má modlitba se donesla až k tvému chrámu. Nevím, jak ti poděkovat. Vlastně ne, pravda je, že to vím: Udělám, co jsi mi uložil.“ Hospodin Jonášovu modlitbu slyšel. Nemohlo by to s tím zlobivým holubem (jméno Jonáš znamená holubice) nakonec dopadnout dobře? „Dovedu ho na břeh,“ řekl Bůh, „protože takhle to přece nemůže zůstat: prorok v rybě.“

(ČB 1/2023) A další příběh o lásce. Velevážené publikum, tentokrát vás zve Alena Wagnerová (*1936), historička a spisovatelka, emigrantka a přece srdcem Češka. A cože je to za lásku? Jejími protagonisty jsou osoby, které patří k rodině, jež se stala další její srdeční záležitostí, k rodině Nádherných. 

(ČB 12/2022) Kdybych byl režisér, pravděpodobně bych chtěl po přečtení knihy dopisů česko-římského teologa, katolického kněze, exulanta a pedagoga Vladimíra Boublíka (1928 Mokrosuky – 1974 Klatovy) o něm natočit film. Proč, zeptáte se možná?

(ČB 12/2022) Když v říjnu 2019 zemřela v sedmašedesáti letech Hana Jüptnerová, požádali příbuzní její kamarádku, německou básnířku a autorku této knížky, aby z velké krabice plné fotek pořídila výběr, který by použili pro vzpomínání při pohřebním rozloučení. Tak vznikla z hromady fotek nejen výstavka pro smuteční hosty, ale i nápad, který byl posléze přetaven v tuto knížku. Nazvána byla prostě – Knížka o Haně a obsahuje sedmašedesát poetických textů, inspirovaných fotografiemi z Hanina života. 

(ČB 11/2022) Samice pelikánů bílých obvykle nakladou dvě vejce, druhé vejce dva dny po tom prvním. Protože jen málo pelikáních rodičů dokáže vychovat dvě mláďata, ptáče, které se vylíhne jako první, se agresivněji zmocňuje jídla z rodičova hrdelního vaku, rychleji roste a sílí a napadá mladšího sourozence. Druhé ptáče je prvním často vypuzeno z hnízda a rodiče zabraňují, aby se tam vrátilo zpátky. Mladší ptáče většinou zemře hlady nebo na následky zranění.

(ČB 11/2022) „,Zemím okolo vládnou králové. Mají koruny a jejich dcery jsou krásné princezny. Tedy skoro všechny. My chceme také krále.‘ Tohle řekli dnes odpoledne zástupci izraelských kmenů Samuelovi. Samuel bydlí v městečku Ráma v Izraeli, mluví s Bohem a pak lidem vyřizuje, co se od něj dozvěděl….“

(ČB 10/2022) Nachman z Braclavi, Jiří Langer, Martin Buber, Abraham Joshua Heschel, Elie Wiesel, Chaim Potok, Isaac Bashevis Singer. Pavel Hošek. Pokud nám alespoň jedno z těchto jmen něco říká, je přečtení nové Hoškovy knihy povinnost. 

(ČB 9/2022) Na stránkách Českého bratra jsme v minulých letech několikrát přinesli články o výstavbě a provozu školy v Mushapu, vesnici ve vnitrozemí Konžské demokratické republiky (ČB 7/2012, ČB 3/2016, ČB 10/2017). Založili ji tam dobrovolníci z neziskové organizace Aktive Direkt Hilfe (ADH) – Němec Wolfgang Schmidt a jeho česká žena Lenka s malým týmem spolupracovníků.