Jak se zúčastnit Týdnů proti rasismu?

Týdny proti rasismu jsou vhodnou příležitostí také do prostředí evangelické církve. Když jsem se o nich bavil se svými kolegy faráři, mnozí mi hned hlásili, že si problém s rasismem v české společnosti uvědomují a také proti němu kážou. Zřetelně protirasistických textů je v Bibli mnoho, od stvoření jednoho člověka na jejím začátku, přes mnohé národy, které budou putovat na Hospodinovu horu (Iz 2,3), až po zástup ze všech „ras, kmenů, národů a jazyků“, stojící před trůnem Beránkovým v poslední biblické knize (Zj 7,9). Protirasistickým heslem pro letošní rok je biblické slovo z Jakubovy epištoly 4,9: „Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?“ 

Rasismus dnes již zdaleka nesouvisí jen se zastaralým a v současnosti nevědeckým termínem rasa. Existuje rasismus proti příslušníkům jiných národů, kteří vykonávají pomocné práce – např. u nás proti Ukrajincům, v Německu proti Turkům, v Británii proti Polákům. Jiný je rasismus proti vlastním etnickým či jazykovým menšinám. Třetí formou, asi nejrozšířenější, je rasismus nábožensky podložený – antisemitismus či islamofobie (spolu s anticiganismem). 

Jsou rasisté mladíci s vyholenými hlavami a baseballovými pálkami, jak se často zobrazují? Nebo jsou to docela normální spoluobčané, k nimž patří i někteří křesťané, ba i zdánlivá elita společnosti, která má moc a měla by být její morální kotvou – starostové, policisté a ředitelky mateřských škol? 

Jak se pozná, zda se někde projevuje rasismus? Nejlépe tak, když se zeptáme těch, jichž se týká. 
I velmi přátelská společenství mají své slepé skvrny, tabuizovaná témata a lidi, o nichž se nesluší mluvit. Občas si vzpomenu na Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.“ (Mt 21,32) Ježíš zřejmě uměl lepší společnost dobře provokovat – a v církvi bychom se jím mohli inspirovat. Jisté rozpaky a sklony k tabuizaci projevují ostatně i bibličtí překladatelé, když používají výraz „nevěstka“, převzatý zřejmě z kraličtiny – v současné češtině se myslím mimo Bibli nevyskytuje. 

V evangelické církvi ovšem můžeme mluvit skoro o všem, rozhovory jsou pro nás důležité. A to je pro Týdny proti rasismu dobrý základ. Rozhodl jsem se proto vyzvat sbory, faráře, staršovstva a také jednotlivce, aby zvážili svou vlastní účast. 

Týdny proti rasismu poskytují poměrně široké časové pole, protože není přesně stanoveno, kdy začínají a kdy končí. Každý si tak může stanovit svůj vlastní „Den proti rasismu“ v kterýkoliv den roku. Podstatou rasismu je, že se vytvoří škatulky „my“ a „oni“, mezi nimiž je zřetelná hranice, která má chránit „my“ tím, že někam nepřipustí ty druhé. Podstatou týdnů proti rasismu je překročení vlastní komfortní zóny a krok přes tuto hranici. 

Co se chystá? 

Pro letošek je to již celá řada různých událostí. Českobratrská církev vyhlásila literární soutěž pro teenagery s tématem „Nejsem rasista, ale…“. Vyhlášení výsledků soutěže se bude konat v rámci senátního semináře „Dáváme hlas ponižovaným“, pořádaného komisí ČCE pro lidská práva 17. března v Senátu ČR.

Po jednotlivých krajích České republiky proběhne série setkání mezi příslušníky policie ČR a představiteli romských komunit, moderovaných představiteli církve, která by měla přispět ke zlepšení vzájemných vztahů a k důvěře mezi Romy a policií. 

Co tedy může udělat jednotlivec?

Osobní rovina je důležitá i proto, aby se postavil stínům, které má sám v sobě a které si třeba ani nechce připustit. Napadlo mě k tomu jen pár příkladů: 

• Nejpohodlnější (ale také podle mého názoru nejnižší) stupeň je vstup do života nějaké menšiny přečtením knihy, zhlédnutím filmu či třeba důkladným pročtením webu romea.cz.
• Již vyšším stupněm je popovídat si s nějakým příslušníkem menšiny a také se ho zeptat na „nekorektní“ téma – zda někdy zažívá něco nepříjemného ze strany většiny jen proto, že patří k menšině (ne vždy se to u nás nazývá rasismem).
• Lze také navštívit nejbližší romské bohoslužby (v ČR v posledních letech vyrostla síť romských sborů v několika různých církvích).
• Zajít do muslimské modlitebny (v Praze jich máme několik, v Brně a v Karlových Varech po dvou, další v Teplicích a v Hradci Králové). Všude, kam jsem zašel, jsem byl velmi přátelsky přijat. Často, když se setkám s někým, na něhož mám už předem hotový názor, tak se po chvíli zastydím.

Co může udělat při příležitosti Týdnů proti rasismu staršovstvo či sbor?

Začít se dá třeba uspořádáním besedy s představitelem menšiny či koncertem etno- či world music. Osvědčenou, takřka „domácí“ skupinou je například Nsango Malamu, sbor zpívající africké křesťanské písně. S rasismem se nejlépe bojuje po dobrém…

Pro křesťanský sbor je nejpřirozenější pořádat bohoslužby. Proto se toto téma (třeba nazvané pozitivněji „den pro pestrost“ či podobně) může stát přiznaným tématem bohoslužby s modlitbami. Pokud se chcete modlit za nějakou konkrétní skupinu, můžete je také pozvat. Například na mezinárodní den migrantů jsem za ně pořádal modlitbu a většina z těch, které jsem osobně pozval, také přišla, takže bohoslužby se zúčastnili křesťané ze Slovenska, Německa, Holandska, Běloruska, Jižní Koreje a Pákistánu.

Jinou možností je pozvat na bohoslužby (či na rozhovor před či po bohoslužbách) představitele jiného náboženství. Lze také uspořádat společné bohoslužby s cizojazyčným či romským sborem; když je to dobře připraveno, je to obohacující pro obě strany. 

Jak laskaví čtenáři zřejmě postřehli, tento článek chce být výzvou a povzbuzením. Příležitost k uspořádání akce nám nabízí víceméně celý církevní rok. Autor těchto řádků nejen drží odvážným aktivistům palce, ale také nabízí praktickou pomoc. Obrátit se na něj mohou například prostřednictvím internetu (mikulas.vymetal@seznam.cz).

Mikuláš Vymětal, farář ČCE pro menšiny

foto: Mikuláš Vymětal, pexels.com