(ČB 5/2025) Komunitní uprchlické centrum Kalyna v Pardubicích se soustředí na dlouhodobou pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. V době, kdy čtete tyto řádky, má za sebou již více než tři roky života – spolek Kalyna byl registrován 17. 5. 2022 v reakci na uprchlickou vlnu z Ukrajiny po ruské vojenské agresi. Ptáme se ředitelky centra Petry Srdínkové.

(ČB 5/2025) Diagnóza ADHD už řadu let není nečím neznámým, ale mluví se o ní stále převážně v souvislosti s dětmi. Jak se žije dospělému člověku ve společnosti, která je uzpůsobena neuronormativně, tedy tak, aby vyhovovala lidem s většinovým „nastavením“ mozku? O svých zkušenostech promluví mladý člověk, člen naší církve, který si své jinakosti byl vědom již dlouhou dobu, ale diagnostikován byl teprve nedávno. Kvůli obavě ze stigmatizace jsme respondenta anonymizovali.

(ČB 5/2025) Od konce největšího válečného konfliktu v moderních dějinách právě v květnu uplyne už 80 let. Čím hlouběji se druhá světová válka zasouvá do minulosti, tím méně mezi námi zůstává pamětníků, jejichž živé svědectví nám pomáhá připomínat, co už se nesmí nikdy opakovat. Naštěstí ještě několik takových vzácných lidí i v našich evangelických kruzích žije, mezi nimi i jáhenka a dřívější filmová producentka Věra Lukášová. Její vzpomínky na život ve stínu války vám nyní přinášíme. 

(ČB 5/2025) Ještě nedávno jsem se divila, proč si lidé kolem mě přejí při různých příležitostech hlavně to zdraví. Vždyť přeci štěstí a láska jsou to hlavní! Ovšem pak slavil čtyřicetiny můj mladší kamarád, kterého znám už dlouho. Neurochirurg, otec čtyř dětí. Všichni z naší party jsme mu automaticky přáli hlavně to zdraví. 

(ČB 4/2025) Se spisovatelem a telologem Petrem Pazderou Paynem nad překladem biblických textů.

(ČB 4/2025) „Bůh nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili bratřím.“ Tento úryvek ze 6. kapitoly epištoly Židům (Žd 6,10) mne napadl, když mi byl svěřen úkol napsat něco o pomoci sester a bratrů z Českého Těšína našemu sboru v Ústí nad Labem. 

(ČB 4/2025) Možná jsem ze staré školy, když mě zneklidnilo slovo některých našich farářů na sociálních sítích. Šlo o vyjádření, že ti, které pobouřil živý obraz da Vinciho Poslední večeře, jsou „slaboduší jedinci“. 

(ČB 4/2025) Novozákonní obraz církve jako těla je všeobecně známý. Apoštol Pavel touto metaforou mimo jiné připomíná křesťanům v Korintu jejich spojení v Kristu. Mocí Kristovy smrti a vzkříšení, mocí Ducha svatého jsou mnozí jedno, jedno tělo, jeden lid povolaný a posvěcený Pánu.

(ČB 3/2025) Všichni víme, že lidí s duševními obtížemi ve společnosti přibývá. Důvody tohoto stavu jsou celkem nasnadě, takže zde není třeba se o nich rozepisovat. I členům našich sborů se duševní obtíže nevyhýbají, faráře nevyjímaje.