(ČB 11/2022) Když slyším slovo misie, vyskočí mi v hlavě představa jehovisty, který mě na ulici tahá za rukáv a nutí mě, abych ho poslouchal, když se mi to nejméně hodí. Pod evangelizací si zase představuji bouřící stadion a evangelizátora, jenž vzkládá ruce na lidi nastoupené před ním a ti při jeho dotyku padají k zemi. A představa, že bych takovou evangelizaci či misii měl sám provozovat, pro mě splývá s představou pekla.

(ČB 11/2022) Otázka sexuální orientace nebyla v době vzniku ČCE téma hovoru, avšak je zřejmé, že lidé odlišné sexuální orientace se v církvi vyskytovali již tehdy. Sledováním textů i životních osudů lze soudit, že také někteří významní členové církve patřili k lidem s odlišnou sexuální identitou, i když sami o sobě takto ještě zřejmě nesmýšleli. 

(ČB 11/2022) Tereza Halasová vystudovala Evangelickou teologickou fakultu, kde v roce 2021 obhájila dizertační práci Dynamika vývoje českého charismatického a neocharismatického hnutí: Religionistická reflexe vztahu etablovaných denominací a obnovných hnutí. Tereza je zapsána mezi kandidáty služby v církvi, toho času je na mateřské dovolené.

(ČB 11/2022) Závěrečný díl tzv. pandemické trilogie (po výstavách Vanitas a Nadějné vyhlídky) v Centru současného umění DOX sleduje v dílech čtyř desítek českých i zahraničních tvůrců téma moci, nemoci a bezmoci v současném „profesionálním“ umění a v tvorbě autorů zařazovaných do kategorie „art brut“. Výstava, která vznikla ve spolupráci Centra současného umění DOX a spolku ABCD, kromě samotného tématu zkoumá i vzájemnou propustnost obou kategorií.

(ČB 11/2022) Samice pelikánů bílých obvykle nakladou dvě vejce, druhé vejce dva dny po tom prvním. Protože jen málo pelikáních rodičů dokáže vychovat dvě mláďata, ptáče, které se vylíhne jako první, se agresivněji zmocňuje jídla z rodičova hrdelního vaku, rychleji roste a sílí a napadá mladšího sourozence. Druhé ptáče je prvním často vypuzeno z hnízda a rodiče zabraňují, aby se tam vrátilo zpátky. Mladší ptáče většinou zemře hlady nebo na následky zranění.

(ČB 11/2022) „,Zemím okolo vládnou králové. Mají koruny a jejich dcery jsou krásné princezny. Tedy skoro všechny. My chceme také krále.‘ Tohle řekli dnes odpoledne zástupci izraelských kmenů Samuelovi. Samuel bydlí v městečku Ráma v Izraeli, mluví s Bohem a pak lidem vyřizuje, co se od něj dozvěděl….“

(ČB 11/2022) Co je to za dvojici? Jak spolu ti dva vycházejí? K čemu tu jsou? Vybavuje se mi lidová píseň Hádala se duše s tělem. Před několika desetiletími ji zpopularizoval písničkář Jaroslav Hutka.

(ČB 10/2022) Posvátná znamení, rozesetá v krajině, jsou duchovním místopisem, kronikou lidských osudů, trvalými dopisy člověka k tomu, kdo ho převyšuje a kdo má moc, ochotu a hlavně lásku ho vyslyšet v jeho volání. Nedivím se, že mnozí lidé viděli v některém z posvátných znamení, ať už šlo o horu, skálu, strom, stavbu, chrám, jedinečný přírodní útvar, nebo kříž, //axis mundi// – osu světa, která právě v tom místě tajuplně spojuje nebe se zemí a s podsvětím. 

(ČB 10/2022) Kateřina Tučková je jedna z nejúspěšnějších současných českých autorek. Hlavními postavami jejích románů bývají zpravidla ženské hrdinky, které čelí nelehkým a často tragickým osudům. Fikční svět svých románů Tučková komponuje kolem skutečných událostí či historických postav. Čerpá přitom i z nejrůznějších archivních materiálů a dalších historických artefaktů, čímž knihy získávají jedinečný punc autenticity.