(ČB 12/2022) Myšlenka „Nebudeme se bát“ mne provází od chvíle, kdy jsem začal přemýšlet o roli synodního seniora, o synodní radě i o celé Českobratrské církvi evangelické. Nemám vizi církve, pokud jde o její organizaci, strukturu, podobu. Mám však vizi nebojácné církve ve smyslu Zachariášova chvalozpěvu: „Pochválen buď Hospodin…, protože se rozpomenul na přísahu…, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.“ (L 1,68–75)