Neštěstí přináší kromě zmaru i příležitost k učení

Již 13. konference komunitní krizové spolupráce se opět zabývala spoluprací lidí, obcí a organizací při a po neštěstích. Neštěstí a jejich dopady přinášejí kromě zmaru také příležitosti k učení. Zkoumali jsme, jak se liší učení z náhlé nepříznivé události (tornádo) od učení z plíživých nepříznivých dějů (pandemie, válka). V každé z oblastí jsme se zaměřili na jeden jev: u pandemie na porušování práv a svobod ve jménu ochrany (zákazy návštěv v „domovech“ pro seniory); u tornáda na identitu obce a její utváření katastrofou a na projevy katastrofické paměti v architektuře a obecních názvech; u války na normalizaci dlouhodobě působící zátěže, tedy na paradox „normálního žití za války“. 

Konference byla transdisciplinární. Transdisciplinarita se užívá při řešení zapeklitých společenských otázek, které nemůže zodpovědět jeden pohled či jeden obor. Vychází z osobní zkušenosti s konkrétním problémem a jeho řešení hledá v diskusi a odborných vstupech. Každé téma otevíral na konferenci nositel osobní zkušenosti. Na něj navázali řečníci z perspektivy sociologie, práva, etiky a teologie s důrazy na občanství, svobodu a spravedlnost, profesionální angažovanost, křesťanskou lásku a kulturu vzájemné péče. Konferenci uzavřela diskuse v oborových skupinách. 

Ve vyhodnocení konference například zaznělo: Chyběl mi byznys sektor, který se v mimořádných událostech také angažuje. Skvělé je zažít to, o čem se v celé konferenci mluví, na vlastní kůži: Občerstvení, starost o hosty, vzájemná vstřícnost přednášejících všechno doložily prakticky. Slova jdou s činy, to si hodně odnáším. 

Konference chtěla přispět ke společenské vzájemnosti za měnících se podmínek spolužití, k možnosti slyšet se navzájem i při rozdílných postojích. Něco se snad zdařilo. A příští rok – dá-li Bůh – přizveme i byznys sektor.

Bohumila Baštecká
foto: Matěj Bouček