Impulzy víry na Evangelické teologické fakultě

Je to dobrodružství, když se tu a tam daří prohlubovat to, o co koneckonců prosíme i při bohoslužbách, když zpíváme: „Moudrost mi, Pane, dávej, abych po tvé cestě chodil.“ 

Mnozí ze studentů na ETF UK se připravují na to, že by se ve svém životě mohli v nějaké podobě věnovat službě druhým lidem. K tomu je třeba odborná příprava v oborech teologie nebo sociální a pastorační práce, kterou fakulta nabízí. Ale nutně k tomu patří také celkové osobní zrání, poznávání sebe sama a prohlubování vnímavosti svého okolí. U budoucích farářů nemůže zůstat stranou ani prošlapávání vlastních cest víry a praxe víry. A tak pro to společně hledáme a tvoříme příležitosti.

Ve fakultní kapli se pravidelně ve středu scházíme k bohoslužbám, které jsou samozřejmě veřejné a zván je každý, kdo pozvání přijme. Je to příležitost k občerstvení a setkání, a taky trochu laboratoř. Na službách se společně podílíme. „Moudrosti poklad z nebe je slovo Boží nám.“ V listopadu jsme společně slavili mimo jiné i bohoslužby se synodním seniorem Pavlem Pokorným. Po bohoslužbách bývá čas na rozhovory u čaje, někdy jdeme společně na oběd. Kromě toho se konají i ranní modlitby pro dálkaře, studenti oboru teologie křesťanských tradic zase slaví bohoslužby po svém večerním studiu a někdy se setkáváme ke zvláštním příležitostem. 

K těm v listopadu patřila i ekumenická modlitba za studenty v Karolinu. Na její přípravě se společně podíleli kolegové a kaplani všech tří teologických fakult Univerzity Karlovy. Sešli jsme se v pondělí před 17. listopadem, abychom si připomněli ty, kdo měli odvahu postavit se na odpor zlu a bránit svobodu a demokracii, a abychom se v modlitbách přimlouvali za ty, kdo se dnes podobně zastávají druhých, usilují o vzdělání anebo trpí tam, kde je svoboda potlačována. Vybrané biblické texty i kázání se dotýkaly právě tématu moudrosti. 

Karolinum není kostel a při slavnostních akademických ceremoniích si možná někdo ani nevšimne, že je tam oltář. Je to ale místo, které patří nám všem. A bylo silným symbolickým vyjádřením, že se tu můžeme svobodně sejít tak, jak by to před rokem 1989 bylo jen těžko možné. Když jsme veřejně slavili bohoslužby jako kolegové ze tří teologických fakult, které jsou dnes součástí Univerzity Karlovy, když jsme se tu společně modlili, znělo čtení z Bible a kázání a když varhany doprovázely bohoslužebný zpěv, tak „vděčnost“ a „svoboda“ opravdu nebyly jen slova. 

Úplně jiným, ale podobně jedinečným a inspirativním impulzem byl fakultní večer s Muzikanty bez domova. Ten se podařilo připravit společně s kolegy a kamarády, kteří pracují u Armády spásy. Muzikanti bez domova, to je skupina lidí, kteří rádi společně dělají muziku, a přitom mají zkušenost s životem bez domova, ať už proto, že se v takové situaci sami ocitli, nebo proto, že pracují jako sociální pracovníci. Jejich repertoár tak trochu odráží stav jejich duše, a tak je velmi pestrý: vedle rockových písniček a čardášů zněly spirituály a hymny. Střídavě jsme poslouchali, zpívali a společně povídali. Třeba o tom, jak to chodí na ubytovně, jak být s druhými, a přitom neztratit sám sebe, jak hledat motivaci k službě, čím se člověku stávají bohoslužby a víra v těžkých situacích. Z velké posluchárny se na chvilku stal improvizovaný klub s opravdu pestrou a milou společností. Asi ne naposled.

Jana Hofmanová
foto: ARo