(ČB 6/2026) Z dění kolem, ať už je to politika, aktuální společenské otázky nebo kultura diskuzí ve virtuálním prostoru, je zřejmé, že schopnost skutečného dialogu slábne. Ty, kteří mají jiný názor, už neposloucháme. Hlavní je s patřičnou razancí projevit ten svůj.
Ve dnech, kdy jsme dokončovali toto číslo časopisu, se v západočeském Chebu konalo letošní zasedání synodu. Kdo někdy synod zažil, ví, že nejde jen o formální jednání a schvalování usnesení. Je to taky místo, kde se církev učí být společenstvím.
Z dění kolem, ať už je to politika, aktuální společenské otázky nebo kultura diskuzí ve virtuálním prostoru, je zřejmé, že schopnost skutečného dialogu slábne. Ty, kteří mají jiný názor, už neposloucháme. Hlavní je s patřičnou razancí projevit ten svůj. O to víc si v těchto dnech uvědomuju, jak je vzácné, že se zástupci všech regionů naší církve dokážou rok co rok sejít na jednom místě a mluvit spolu. Neznamená to, že se to vždy obejde bez napětí. Ale považuju za nesmírně cenné, že jsme spolu, navzdory různosti zkušeností a pohledů, i nadále schopni a ochotni mluvit, naslouchat si, ba i spolu kultivovaně nesouhlasit.
A nebylo by to dobře, kdybychom spolu souhlasili ve všem. Církev má být rozmanitá a různost unést. A být tu pro všechny. Některé z předešlých synodů byly i dost třaskavé. To také patří k věci – přistupovat k tématům s poctivostí, vážností, a někdy i s emocemi. Je důležité, že v naší církvi – nejen na synodu – má každý prostor projevit se, reagovat, sdílet svůj pohled. A v závěru dne si synodálové podají ruce anebo se spolu odlehčeně baví v kuloárech. Zůstáváme bratry a sestrami.
Myslím, že právě tohle je jeden z velkých, i když trochu nenápadných darů naší církve. Že spolu stále dovedeme hledat společnou řeč, i když to třeba není příjemné a stojí to námahu. Že stavíme na tom, co nás pojí. Není to samozřejmé a není to ani jednou provždy dané. Je to něco, o co je třeba vědomě pečovat a rozvíjet to.
Z letošního synodu si přivážím silnější pocit než z předchozích let, že jsme jedna církev. Ve stále víc rozděleném světě je to dar, který bychom neměli brát jako samozřejmost.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – Z. Turek
Rozhovor s farářem Benjaminem Rollem – M. Sabo
Ježíšovy rozhovory – O. Kolář
Místo, kde se smí pochybovat – M. Chvátal
Rozhovor s ředitelem platformy „Dominikánská 8“ Benediktem
Mohelníkem – A. Koukol
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Rozhovor s výpomocným kazatelem Pavlem Bargárem – A. Rozbořilová
Shrnutí dění na 4. zasedání 36. synodu – A. Rozbořilová, J. Hofman
Duha je symbolem Boží vzájemnosti – K. Jirková
Krok za pokrokem – R. Konvalinková
Férová snídaně v Mikulůvce – A. Zapletal
DIAKONIE
Z postele vidět dění v parku – A. Šůra
SLOVO
Rozhovor se synodním kurátorem Jiřím Schneiderem – A. Rozbořilová
Žalmy jinak – L. Moravetz
Muž, který dal českému národu příběh – J. Tengler
Recenze: Nový ročník nedělky – O. Macek
Poslední slovo – V. Soběslavská