ČESKÝ BRATR 6/2026. TÉMA: ROZHOVORY O VÍŘE

13. července 2026

(ČB 6/2026) Z dění kolem, ať už je to politika, aktuální společenské otázky nebo kultura diskuzí ve virtuálním prostoru, je zřejmé, že schopnost skutečného dialogu slábne. Ty, kteří mají jiný názor, už neposloucháme. Hlavní je s patřičnou razancí projevit ten svůj. 

ČESKÝ BRATR 6/2026. TÉMA: ROZHOVORY O VÍŘE
13. července 2026 - ČESKÝ BRATR 6/2026. TÉMA: ROZHOVORY O VÍŘE

U jednoho stolu

Ve dnech, kdy jsme dokončovali toto číslo časopisu, se v západočeském Chebu konalo letošní zasedání synodu. Kdo někdy synod zažil, ví, že nejde jen o formální jednání a schvalování usnesení. Je to taky místo, kde se církev učí být společenstvím. 

Z dění kolem, ať už je to politika, aktuální společenské otázky nebo kultura diskuzí ve virtuálním prostoru, je zřejmé, že schopnost skutečného dialogu slábne. Ty, kteří mají jiný názor, už neposloucháme. Hlavní je s patřičnou razancí projevit ten svůj. O to víc si v těchto dnech uvědomuju, jak je vzácné, že se zástupci všech regionů naší církve dokážou rok co rok sejít na jednom místě a mluvit spolu. Neznamená to, že se to vždy obejde bez napětí. Ale považuju za nesmírně cenné, že jsme spolu, navzdory různosti zkušeností a pohledů, i nadále schopni a ochotni mluvit, naslouchat si, ba i spolu kultivovaně nesouhlasit. 

A nebylo by to dobře, kdybychom spolu souhlasili ve všem. Církev má být rozmanitá a různost unést. A být tu pro všechny. Některé z předešlých synodů byly i dost třaskavé. To také patří k věci – přistupovat k tématům s poctivostí, vážností, a někdy i s emocemi. Je důležité, že v naší církvi – nejen na synodu – má každý prostor projevit se, reagovat, sdílet svůj pohled. A v závěru dne si synodálové podají ruce anebo se spolu odlehčeně baví v kuloárech. Zůstáváme bratry a sestrami.

Myslím, že právě tohle je jeden z velkých, i když trochu nenápadných darů naší církve. Že spolu stále dovedeme hledat společnou řeč, i když to třeba není příjemné a stojí to námahu. Že stavíme na tom, co nás pojí. Není to samozřejmé a není to ani jednou provždy dané. Je to něco, o co je třeba vědomě pečovat a rozvíjet to.

Z letošního synodu si přivážím silnější pocit než z předchozích let, že jsme jedna církev. Ve stále víc rozděleném světě je to dar, který bychom neměli brát jako samozřejmost.

Adéla Rozbořilová

ARO barva