Místo, kde se smí pochybovat

Je to jen pár let, co se Luděk procházel v bazilice v Poznani a nechal na sebe působit klid, který mu toto velkolepé místo dodávalo. Tento klid se ale náhle proměnil v silné pohnutí. Najednou byl Luděk na kolenou a cítil, jak ho zaplavuje cosi, co nikdy nezažil, přesto mu to bylo povědomé. 

Cítil se tak nádherně, až mu vytryskly slzy. „Toto mi celý život chybělo,“ uvědomoval si. Uplynuly týdny od tohoto prožitku a Luděk o něm zatoužil s někým mluvit. Ale s kým? V jeho blízkosti by mu nikdo nerozuměl.

Lenka se vydala na poslední večer kurzů Alfa. Těšila se, protože jí bylo mezi těmi věřícími lidmi velmi příjemně. Prožívala během těch večerů krásné chvíle. Probíraná témata se dotýkala hloubky jejího srdce. Cítila touhu přidat se mezi křesťany. Jenže se styděla. „Věřím, že se Bůh v Ježíši stal Božím synem. Proč by to ale mělo vylučovat víru v reinkarnaci?“ Pro Lenku to byla veliká a důležitá otázka. I když všichni přítomní byli ten večer milí, bála se to před nimi otevřít.

František brouzdal na internetu a dožrala ho zmínka o HledamBoha.cz na Facebooku. Rozhodl se jednat, protože tohle nemůže nechat jen tak. 
„Dejte pokoj pánbíčkáři! Copak to máte za Boha, když se ani nepostará o to, co vytvořil?“ Bylo mu jasné, že si vyslechne zbožné kecy. Přesně to potřeboval. Potkat se s blbcem, aby se s ním střetl a mohl si ulevit. 
„Můžete mi Františku povědět více? Rád bych tomu porozuměl. Marek“ 
„Copak nežijete v tomhle světě? Kdyby ten stařec existoval, tak se nic z toho neděje. Jak to obhájíte?“
„Nebudu to obhajovat. Zajímá mne, jak to vnímáte Vy?“
„Jděte do pr**e s tím. Takový kecy jsem čekal.“
„Do pr**e se mi nechce. To pardon. Jaké kecy jste čekal?“
„No dobrý, to jsem trochu přehnal. Já vám povím, co mě teda na Vás štve…“

Otázky i pochybnosti vítány

Tisíce lidí ročně se podobnými cestami dostane do projektu HledamBoha.cz, aby mohli v anonymitě otevřít duchovní problém, na který již nechtějí být sami. Luděk žil ve městě, kde žádného křesťana neznal. Tak ho napadlo hledat na internetu. Lenka se po poslední Alfě rozhodla, že bude hledat dál. Ale musí to být pro ni bezpečné. Ideálně anonymní. Oba požádali o propojení s průvodcem z HledamBoha.cz a druhý den si už mohli psát s konkrétním křesťanem, křesťankou. Lenka i Luděk dostali prostor, aby v bezpečí anonymity otevřeli, co prožívají. Vše mohlo zaznít bez jakékoliv opravy a souzení. A poté, když pověděli to, co potřebovali odložit, slyšeli otázky, které je zvaly do větší hloubky. Luděk i Lenka hledali Boha, po kterém toužili, a průvodci v tom byli s nimi. Nehledali místo nich, dopřáli jim najít poklad zakopaný v zemi. Luděk přijal vloni křest v Církvi bratrské a Lenka před delším časem v Církvi bez hranic.

HledamBoha.cz

• nezávislá křesťanská nezisková organizace, která v online prostředí vytváří dostupný a bezpečný prostor pro rozhovor o víře a souvisejících duchovních i životních otázkách
• chce být ekumenickým mostem jak k víře, tak do církví, a to pro všechny, kdo o jedno či druhé projeví zájem
• dává lidem možnost doprovázení v prvních krocích víry, propojuje s konkrétními společenstvími
• ČCE uzavřela s organizací HledamBoha.cz partnerskou dohodu o spolupráci v roce 2024, letos podepsala memorandum o partnerství s tímto projektem také Ekumenická rada církví v ČR
• více informací na webu hledamboha.cz

A co František? Ušetřil jsem vás jeho pestře volených vulgarismů. Situace se v našem rozhovoru změnila, když jsem tyto vulgarismy v jednu chvíli zrcadlil. Psaní začalo Františka bavit a taky jsme se z emocí dostali do hlavy, kdy jsme si mohli povídat o tom, co je za těmi emocemi. František zažil tragické události, ve kterých volal po Bohu, ale Boha nikde neviděl. Tragédie zůstala tragédií, smrt se nezměnila v život a zlý vyhrál nad dobrákem. Proto mne posílal do pr**e, protože jsem součástí zklamání, které prožíval.

„Co kdyby, Františku, Bůh přeci jen existoval? Co by měl udělat?“
„Ať mi přijde říct, že jsem vůl, když v něho nevěřím. To mu můžete, Marku, vyřídit.“
„Co kdybyste mu to pověděl Vy?“
„NN, vy jste s ním v kontaktu, ne? Já ho asi nezajímám, jinak by se už dávno ukázal.“

Náš rozhovor trval pár týdnů, během kterých jsme šli vždy o trochu více do hloubky. Sice jsem zůstal pánbíčkářem, ale už se mnou byla docela sranda. A mohli jsme si jen tak uvažovat, jaké by to bylo, kdyby přeci jen ten „všemocnej dědek“ někde byl.

„Dobře Františku, a kdyby teda Bůh za Vámi přišel, podle čeho poznáte, že je to on?“
„Tak ať běhám po městě jako další pánbíčkář a jsem nadšenej z toho vašeho Ježíše.“

Dodnes František asi běhat nezačal. Nebo mi o tom ještě nestihl napsat. Náš rozhovor jsme přerušili ve chvíli, kdy František ztratil chuť pokračovat dál. Možná si ani nevšiml, že ten starej dědek ho už tak neštve. Ale to ještě neznamená, že z něj začne blbnout. „Já už měl 60, já se měnit nebudu, Marku.“
Po čase jsem se Františkovi připomněl: „Modlím se za Vás, jak jsme se domluvili.“
„To je od Vás hezké, Marku. Tak to dělejte dál, když Vás to baví.“

Od digitální platformy k osobnímu setkání

Jmenuji se Marek Chvátal a rozvíjím misijní službu HledamBoha.cz. Funguje v Česku již od roku 2013 a je součástí mezinárodních networků DeoLink a Jesus.net. Otevíráme bezpečný prostor, kde mohou lidé přemýšlet a pochybovat o víře a zkoumat svůj duchovní život. Stavíme digitální most do církví, na který lidé vstupují se svými příběhy, aby se potkali s našimi dobrovolníky, tedy průvodci. Aktuálně jich máme 65 ze 13 denominací včetně ČCE. Darují svůj čas a naslouchají lidem. Někteří hledající se rozhodnou, že přejdou celý most a stanou se součástí církve. Každý rok se takto můžeme radovat z několika desítek „konverzí“. Těch lidí však bude více, protože ne každý nás potřebuje k tomu, abychom mu doporučili konkrétní sbor.

Ročně se na nás obrátí tisíce lidí. Asi polovina se nakonec nepustí do tak živých dialogů, o kterých jsem psal výše. Stovky z nich však ano a my se stáváme svědky toho, jak Duch svatý umí dělat zázraky v lidských srdcích. Mám tím na mysli změny v postojích. František si nás přišel podat, abychom se jako hloupí pánbíčkáři už konečně odhodlali neotravovat svou existencí, přesto jsme si vybudovali hezký vztah. Nebo to jsou lidé, kteří žijí v opovržení pro své závislosti, prostituci a jiné trápení. Ale někde je člověk, který je akceptuje, nesoudí. A jsou rádi, že to jde řešit přes email, protože vidět se osobně nejde. Nebo jsou to lidé se špatnou zkušeností s křesťany. Nebo…

Jedinečnost HledamBoha.cz spočívá v tom, že za digitálním obsahem čekají lidé, kteří vám jsou připraveni věnovat čas. Komunikují laskavě a srozumitelně. Netlačí na vás a respektují vaši svobodu si o Bohu myslet cokoliv. Současně se nestydí za svou víru a jsou připraveni o ní mluvit, když pro to vznikne prostor.

Nejde tedy primárně o budování internetového obsahu, abychom dostávali lidi k obrazovkám. Nejde ani o invazivní přesvědčování o víře a obhajování křesťanů. Naším cílem je propojování lidí skrze osobní vztahy a rozhovory. A skrze tyto vztahy chceme ukazovat na možnost vztahu s Ježíšem, který nás, jak jsme o tom přesvědčeni, za nimi do toho digitálního světa poslal.

Chcete vědět o projektu více? Chcete se zapojit? Tak se potkejme! Těším se.

Marek Chvátal, HledamBoha.cz, mezititulky redakční
foto: archiv HledamBoha.cz