Duha je symbolem Boží vzájemnosti

Slavnostní instalace nového mobiliáře evangelické modlitebny proběhla v neděli 19. dubna v Rokycanově sboru – farním sboru Rokycany. Autor návrhu stolu Páně a pultu slova (tzv. ambonu), architekt, herec, zakladatel Divadla Sklep a scénograf David Vávra, který jej evangelickému sboru daroval bez nároku na honorář, se instalace osobně zúčastnil. Stůl a pult zhotovili umělečtí truhláři Edmund Trubáček a Alberto Hanke z Prahy. 

Výrazným vertikálním prvkem procházející středem ambonu a stolu Páně je skleněná prosvícená část, kterou metodou fusing, tedy spékaného skla, vyrobil David Vávra ve sklárně v Novém Boru. 

Celý proces, od nápadu k přípravě a realizaci, trval půldruhého roku a dubnové bohoslužby doplněné o slavnostní uvedení stolů „v život“ se zúčastnili nejen jeho zhotovitelé, ale také zástupci města, starosta Tomáš Rada, dále členové sboru a široká veřejnost. 

Kurátorka sboru Václava Gutová shromáždění seznámila s historií budovy, prostoru modlitebny a motivací ke změně jejího mobiliáře. Prostor modlitebny byl v poválečných letech k evangelickému kostelu dostavěn jako divadelní sál a dodnes tuto funkci částečně plní. Konají se zde koncerty, přednášky a divadelní představení, před kterými je potřeba stůl Páně posouvat mimo „jeviště“. Dosavadní stůl byl těžký, stěhování namáhavé a povrch se jím opotřebovával, proto se sbor rozhodl pořídit nový, lehčí, se kterým bude snazší manipulovat. 

Starosta města ve své řeči připomněl teologický a historický význam Jana Rokycany, jehož jméno zdejší sbor nese. Ocenil estetickou stránku a zároveň pevnost a kvalitní zpracování nového mobiliáře. 

David Vávra přiblížil skrytou symboliku a liturgický rozdíl mezi stolem Páně a stolem slova a na místě představil také obraz duhového Krista, který v minulých týdnech tvořil na ostrově Tenerife.

Požádali jsme Davida Vávru také o několik slov pro čtenáře Českého bratra.

Co symbolizují barvy duhy na skle, které podle vašeho návrhu procházejí středem stolu Páně a pultu slova?

Nejsou to jenom barvy duhy, jsou to také barvy duhy, protože právě prožívám období svého duhového Krista. Trvá asi dva roky. Duha je symbolem toho, že Bůh nebude na člověka útočit, to znamená, že je symbolem nějaké boží vzájemnosti. Ale protože nemám příliš rád pouze jeden výklad nějakého předmětu v kostele, který může mít víc poslání, možná tam někdo uvidí třeba anděla, Boží oko nebo třeba jen Ducha svatého.

Během instalace jste zmínil, že pracujete na soše duhového Krista, který by měl být realizován také ve sklárně v Novém Boru.

Doufám, že všechny realistické obrysy lidského těla zmizí pod úchvatným třpytem a vnitřním zářením skla, které má i to poslání, že někdy může zobrazit i to, co na první pohled nevidíme.

Je pro vás tvorba do sakrálního prostoru vzácná?

Neřekl bych, že by měl být nějaký rozdíl mezi domem, tramvajovou zastávkou a kostelem. Ale jedině u toho kostela se na vás možná tak trochu dívá Bůh. Každopádně ať jde o jakoukoli práci, měla by být odvedená na víc jak sto procent.

Lákalo by vás vytvořit návrh kostela?

Až tato nabídka přijde, řeknu vám. Zatím jsem navrhoval kaple, a pokud jsem navrhoval kostel pro nějakou soutěž, neuspěl.

Když jsme spolu před rokem a půl poprvé mluvili o návrhu stolu Páně do našeho sboru a ptala jsem se vás na cenu, odmítl jste honorář se slovy: ‚Už jsem dostal zaplaceno dost, životem.'

Tak teď bych vám odpověděl úplně stejně. Dostávám předplaceno každý den východem slunce a veškerou pozitivní energií, kterou jsem měl ve svém životě možnost poznat víc než tu negativní. Děkuji za to… i za to, že jsem nezažil válku například.

Co je pro vás v tomto smyslu nejdražší?

Život. Život se všemi, kdo ho vytvářejí… ryby, rostliny, ptáci… a především lidé.

připravila Kateřina Jirková, FS Rokycany