(ČB 2/2024) Jak poznávat Boha? V únorovém čísle si pokládáme tuto těžkou, možná až troufalou otázku. Jak můžeme vůbec Boha poznávat? Naší ambicí samozřejmě nebylo podat čtenáři zaručený recept na to, jak zjistit, co je Pán Bůh zač, kde si na něj počíhat. Bůh je tajemství, a je tedy v celosti nepoznatelný, nezachytitelný a nepopsatelný. I přesto ale můžeme jeho přítomnost zřetelně zažívat a cítit.
Jak poznávat Boha? V únorovém čísle si pokládáme tuto těžkou, možná až troufalou otázku. Jak můžeme vůbec Boha poznávat? Naší ambicí samozřejmě nebylo podat čtenáři zaručený recept na to, jak zjistit, co je Pán Bůh zač, kde si na něj počíhat. Bůh je tajemství, a je tedy v celosti nepoznatelný, nezachytitelný a nepopsatelný. I přesto ale můžeme jeho přítomnost zřetelně zažívat a cítit.
Základní premisou tematické otázky je to, že se nám Bůh poznat dát chce a také tak činí. Obrací k nám svoji tvář, podává nám ruku. Je na nás, vykročíme-li mu vstříc. V tomto čísle se proto chceme zamyslet nad tím, jak můžeme Pánu Bohu jít naproti. V jakých životních situacích a na jakých místech můžeme čerpat z jeho dobroty.
Věřím, že nějakou osobní zkušenost s Pánem Bohem a jeho blízkostí má každý z nás. Neznamená to, že k nám musí nějak zřetelně promlouvat, ani se to nemusí stávat často. Možná by zde platila okřídlená poučka, že Bůh je v detailu. Ano, někdy skutečně musíme být pozorní, abychom jeho konání či vůli rozpoznali. A někdy Bůh zkrátka mlčí. Skrze Kristovu oběť je s ním však pevně propojen každý z nás – za každého jednotlivého člověka totiž Kristus zemřel, každého z nás vykoupil. A také pro každého z nás má místo ve svém království.
Boží přítomnost smíme nepochybně zažívat v bohoslužebném shromáždění. Příslib nám k tomu dává sám Hospodin: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20) S Pánem Bohem se ale můžeme setkat i jinde než při liturgii. Například skrze druhé lidi a jejich laskavost, naslouchání a odpuštění, anebo třeba skrze krásu a bohatství přírody, skrze zázrak života. Věříme přece, že každý život je dar, který nám dává sám Hospodin.
Přeji vám všem inspirativní čtení a vnímavost pro rozpoznání Boží přítomnosti v každodennosti.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – J. Tengler
Rozhovor s rabínem Davidem Maxou – A. Rozbořilová
Průkopníci zjevení – J. Hoblík
Bůh na tisíc způsobů – F. Outrata
Zjevuje se Bůh i dnes? – O. Kolář
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
Co mají sbory společného? Michala Brandu! – D. Ženatá
Světlo pro Děčín se rozzářilo – A. Rozbořilová
Křesťané různých denominací se spojili v modlitbách za své bližní – A. Rozbořilová
Alianční týden modliteb v Krnově a Bruntále – A. Rozbořilová
K čemu vlastně potřebujeme faráře? – A. Rozbořilová
Chtěli bychom obohatit společnost i církev – O. Macek
Životní cesta faráře Jiřího Doležala – J. Roskovec
DIAKONIE
Jídlo proti zbraním – J. Kozubková
SLOVO
Království nebeské bez hranic aneb víra v cizině – M. Vymětal
Naděje v těžké době – P. Vinš
Poznávat Boha po africku – Š. Janča
Přání k vstupu do druhého století – M. Trgalová
Recenze: S dětmi do zaslíbené země – L. Ridzoňová
Poslední slovo – J. Soběslavský