Ohlédnutí za Farářským kurzem 2024

Kurz byl zahájen bohoslužbami s večeří Páně v pondělí večer v kostele sv. Martina ve zdi a společně je vedli Magdalena Ondrová a Zvonimír Šorm. Bratr Šorm se v kázání zamýšlel nad podobenstvím o nepoctivém správci (Lk 16,1–8). „Není tohle právě i naše situace? Není tohle situace učedníků Ježíšových, Kristovy církve, nás farářů a farářek? My přece můžeme být velkorysí jen na účet svého Pána. I my můžeme odpouštět jen proto, že se nám samým odpuštění od něho dostalo. Že on to za nás zaplatil, že on vymazal dlužní úpis. A tak to má být. Vždyť k tomu jsme byli povoláni, abychom zvěstovali jeho smíření a odpuštění.“ Naplno se farářský kurz rozběhl v úterý dopoledne. 

Debata se synodní radou

Tradičním bodem programu je diskuse se synodní radou, který proběhl v úterý odpoledne. Moderace se ujal předseda Spolku evangelických kazatelů Michael Pfann a u mikrofonů přivítal synodního seniora Pavla Pokorného, synodního kurátora Jiřího Schneidera, jeho náměstkyni Simonu Kopeckou a celocírkevního faráře pro duchovenskou službu Zvonimíra Šorma.

Jak zaznělo v rámci diskuse, v budoucnu pocítíme zřejmě ještě větší tlak na týmovou spolupráci – nejen v případě sloučených sborů, ale také více spolupráce napříč senioráty a celou církví, s výpomocnými kazateli, pastoračními pracovníky či se staršovstvy. „Pokud by ale částečné nebo dělené farářské úvazky měly být do budoucna tím hlavním směrem, kterým se vydáme, pak myslím, že bychom jako církev hodně ztratili,“ upozornil Pavel Pokorný a poukázal na to, že než povolávat jednoho faráře na menší úvazky do více sborů, je lepší slučovat sbory ve větší a co do funkčnosti silnější celky.

Velkou diskusi vzbudila otázka bydlení na farách a chystaných změn v oblasti příplatků na farářské bydlení. Synodní rada připravuje komplexní změny, které by měly narovnat současný stav, kdy se dotované bydlení na faře považuje za formu nepeněžního příjmu farářek a farářů, ale přitom jeho hodnota není nijak vyčíslena, a tedy se farářům dosud nijak nezapočítává do výše budoucího starobního důchodu.

V posledních letech bývá pravidelnou součástí každodenního programu po modlitbě i biblická práce, vedená vyučujícími Evangelické teologické fakulty UK. 

Mezi řečníky i mezi účastníky byla řada kolegů z české i světové ekumeny – v plénu promluvila například německá teoložka Klara Buttingová, nizozemský protestantský duchovní Gerard Minaard či teolog Charles Wiley, který přednáší na škole přidružené k presbyteriánské církvi (PC USA) v americkém státě Georgia.

Pohled hostů z římskokatolické církve

Katolický kněz a teolog Tomáš Petráček hovořil o proměnách svátostného neboli služebného kněžství v katolické církvi od raných dob až do současnosti a tématu se pak věnovala i živá diskuse. Toto téma se také doplnilo zajímavou osobní zkušeností teoložky Mirei Ryškové, která v jednom z panelů hovořila o svém povolání ke kněžství, jež jí v římskokatolické církvi nebylo uděleno. Mireia Ryšková je v česku odbornice na bibliodrama a vedla i jednu ze čtvrtečních dílen, která se právě této metodě práce s Biblí věnovala. Dílny byly svým zaměřením pestré. Bosý karmelitán Pavel Pola pozval účastníky k modlitbě tělem, myslí i srdcem, křesťanská terapeutka Ráchel Bícová hovořila o duševním zdraví kazatelů, bylo možné účastnit se supervizní dílny, vyrazit s Františkem Štěchem na komentovanou prohlídku výstavy „Člověk, duše a umělá inteligence“ anebo se s Klarou Buttigovou věnovat žalmům. 

Čtvrtek s kaplany a výpomocnými kazateli

Čtvrteční panelová diskuse dala nahlédnout do duchovenské praxe kaplanů a výpomocných kazatelů. Každá z těchto služeb má svá specifika. Zatímco výpomocní kazatelé se pohybují v „jádru“ církevního prostředí, kaplani se musejí potýkat s bariérou necírkevní půdy. Vězeňský kaplan Daniel Blažek i kaplan Diakonie Daniel Heller ml. mají však se svými klienty zkušenost převážně kladnou. „Mám docela dobrou zkušenost s tím, že lidé tu službu chtějí,“ uvedl D. Heller. Výpomocní kazatelé zase musejí svoji duchovenskou službu kombinovat s civilním zaměstnáním či s rodinným životem. „Dokážu si představit, že to může být náročné, ale v naší rodině to díky Bohu zvládáme,“ řekl ostravský kurátor Michael Waloschek. On i výpomocná kazatelka Eliška Härtelová ale přiznávají, že na průběžné vzdělávání jim mnoho času nezbývá. „Čerpám z toho, co jsem se naučil před lety při studiu, jinak si stíhám jen občas něco málo přečíst,“ přiblížil Waloschek. 

Kurz, který každoročně organizuje Spolek evangelických kazatelů, je jedinečnou příležitostí ke společnému vzdělávání a diskusím i pro neformální setkávání kolegů z celé země i se zahraničními přáteli a hosty. Součástí bývá i valná hromada SpEKu, kulturní program a informace z ústředí církve. Je to příležitost poznávat církev a církevní službu v její pestrosti a je potěšující, že v posledních letech mají o kurz zájem i studující ETF UK a výpomocní kazatelé. Kurz nabízí možnost navázat nové vztahy a propojovat generace teologů. Je škoda, že někteří kolegové se zkušenostmi ze svých sborů dlouhodobě na kurzu chybí, ale třeba se příští rok potkáme v ještě plnějším počtu. 

redakce
foto: Adéla Rozbořilová