Chtěli bychom obohatit společnost i církev

Letos v září nastoupí studenti na nové gymnázium, o které se rozšiřuje Škola příběhem – církevní základní škola, známá pod jménem Filipka, která je jednou z osmi škol zřizovaných Českobratrskou církví evangelickou (podrobně jsme se jim věnovali v loňském roce v pravidelném seriálu). Svým způsobem to bude první evangelické gymnázium od té doby, co na začátku protireformace musela své školy zavřít Jednota bratrská. Z mnoha lidí, kteří na realizaci gymnázia pracují, jsme k rozhovoru vybrali ředitelku Ruth Konvalinkovou, absolventku Filozofické a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a dříve učitelku češtiny a výtvarné výchovy na významném brněnském gymnáziu „Jaroška“ (tř. Kpt. Jaroše), zakladatelku a současnou ředitelku Filipky.

Co vás s manželem Petrem vedlo k tomu, že jste opustili bezpečí v pedagogických sborech státních škol a pustili se do zakládání církevní základky?

U každého z nás je ten příběh jiný – mě vyhnala hlavně nespokojenost s tím, jak se na Jarošce a obecně ve školách učilo, a touha zkusit to dělat jinak. Filipku jsme „spustili“ společně, bavilo nás to oba, ale mysleli jsme si, že v ní budu pracovat jen já, i proto, abychom úplně nerozkolísali celou rodinu. Ale brzo se ukázalo, že administrativu a ekonomiku školy sama nezvládnu a Petr měl chuť se také přidat. Tak se asi po půl roce na to rozbouřené moře vydal za mnou, aby mi pomohl loď kormidlovat. Pracoval více než 15 let jako zástupce ředitelky na Střední škole pro tělesně postiženou mládež, a měl díky tomu s řízením školy mnohem více potřebných kompetencí a zkušeností. Máme to rozdělené, já se víc soustředím na pedagogický proces, výběr učitelů, komunikaci s rodiči aj. a on dělá ekonoma a vyřizuje velkou část administrativy. Spolu píšeme a vymýšlíme granty.

Jak velká je dnes Filipka a jak funguje?

Filipka má letos osm ročníků a v nich 122 dětí, což je aktuálně povolené maximum, nemáme ani jedno volné místo, s výjimkou ukrajinských dětí, ty mají vlastní „kapacitu“, dočasně povolenou na základě speciálního zákona (Lex Ukrajina). Proto jsme podali na ministerstvo školství žádost o navýšení kapacity – škola se rozrůstá postupně, jak se nám daří získávat nové prostory. Příští rok by měl být završen tím, že budou kompletní všechny ročníky – první až devátý. Chtěli bychom také některé vyšší třídy početně doplnit a dosáhnout tak cílové kapacity cca 150 dětí. 

Mohla bys nám stručně popsat, na co dává škola důraz ve vzdělání, jak přistupuje k dětem, co nabízí učitelům?

Hlavní akcent je na emočně bezpečném prostředí pro všechny (děti i dospělé). To považujeme za nejdůležitější a zároveň je to nutný předpoklad pro to, aby ve škole mohlo cokoli dalšího dobře fungovat. Metodicky a didakticky jsme inovativní škola, která ale rozhodně nerezignuje na úsilí děti vzdělávat i vychovávat. Z hlediska obsahu vzdělávání klademe důraz na čtenářskou gramotnost, práci s textem a na etická a environmentální témata. Usilujeme však i o rozvíjení dětské osobnosti, soustředíme se na schopnost dětí spolupracovat a žít ve společenství s ostatními, být otevření a vnímaví k potřebám druhých a nést svůj díl zodpovědnosti jak za celek, tak za sebe sama a vlastní učení. Proto používáme kriteriální a slovní hodnocení a další nástroje, které mají dětem pomoci trénovat sebeřízení. Snažíme se, aby se co nejvíce učily z vlastní motivace, ne pro známky nebo jiné odměny či ze strachu před trestem. Hodně času trávíme venku, na jednodenních procházkách každý týden, a kromě toho strávíme vždy dohromady až 14 dní na různých vícedenních výjezdech.

Před několika lety se ve společnosti hodně diskutovalo téma inkluze. V současné době, pokud vím, probíhá nenápadná redukce asistentských míst. Vím, že na Filipce má své místo i docela dost dětí s podpůrnými opatřeními. Jak vám to „jde“?

Ano, na Filipce je asi 37 procent dětí s různou mírou zdravotního znevýhodnění (sem spadají i různé „lehčí“ poruchy pozornosti a podobně, ale i děti s většími obtížemi a děti s kombinovanými vadami). Myslím, že inkluzi děláme dobře, aktuálně jsme u dvou dětí, které patří mezi naše nejvážnější případy, dostali velkou pochvalu ze speciálně pedagogického centra za jejich pokrok. Ve škole v současné chvíli pracuje na různě velké úvazky osm speciálních pedagogů a osm asistentů a věřím, že máme tuto oblast dobře zvládnutou. Díky tomu, jak byla inkluze a financování asistentů dosud nastavena, mohli jsme v tomto směru dokázat opravdu hodně. Podstatné pro mě je, že začlenění dětí s potřebou podpory mezi ty zdravé vyhodnocujeme (my učitelé, děti, ale i rodiče) jako oboustranně obohacující. Někdy je to ovšem těžká práce. 

Ještě jedna důležitá otázka. Je možné se na Filipku dostat?

Ano, těžko a se štěstím, ale jde to. Přednostně přijímáme sourozence našich dětí, ale vedle toho každý rok o nižší jednotky míst losujeme.

Co vás vedlo k tomu, že jste se Filipku rozhodli rozšířit i o gymnázium?

Po pravdě řečeno ten první impulz byl pragmatický. Byli jsme v patové situaci kvůli nedostatku místa a mysleli jsme si, že když Filipku rozšíříme o gymnázium, snadněji nějaké další „třídy“ seženeme i pro ni. Druhý důvod opět souvisel s Filipkou a její stabilizací – vzhledem k tomu, že jsme programově malá škola a máme jen jednu třídu v ročníku, není snadné poskládat odborným učitelům úvazky. Když bude mít Filipka ještě gymnázium, mohou její učitelé své předměty učit na druhém i třetím stupni školy. A také mohou obě školy sdílet odborné učebny, jejich vybudování (investice do nich) taky dává větší smysl, když se v nich bude učit více tříd.



Jak se projekt postupně rozvíjel, začalo mi to dávat čím dál větší smysl. V tuto chvíli je ve společnosti po takových středních školách velká poptávka, což nám pomůže s rozjezdem – lepší okamžik jsme si nemohli vybrat. Je to příležitost, kdy můžeme jako církev veřejnosti nabídnout něco, o co teď právě mnoho lidí velice stojí, a tak se jim zavděčit a hlavně přiblížit. Doufám, že vznikne kvalitní škola, která zaplní určitou mezeru a udrží se i potom, až tento boom opadne. Že vznikne škola, která obohatí společnost a taky církev; snad bude dalším místem, kde církev vykračuje ven a nabízí lidem svoje hodnoty. Tím pomáhá pozitivně formovat společnost a současně každou takovou službou zase ona sama roste. Snad se to s Boží pomocí podaří.

Bude se jednat o čtyřleté gymnázium s jednou třídou v každém ročníku. Jaká to bude škola? Na co bude klást důraz?

V těch nejobecnějších obrysech to bude podobné jako na Filipce, jak jsem popisovala výše. Nebo to taky můžu vyjádřit pomocí našich tří „klíčových hodnot“: laskavost – zodpovědnost – společenství. Tohle základní nastavení bude asi stejné pro obě školy. Velmi chceme dbát o osobnostní rozvoj studentů, chceme je vést ke společenské angažovanosti, zájmu o veřejné dění a ochotě pomáhat. Chceme myslet i na jejich duševní zdraví, poskytovat jim zájem a podporu ve studiu a předcházet v rámci školy různým patologiím.

Samozřejmě to bude škola náročnější, než je Filipka, pro studenty s potřebným studijním potenciálem a se zájmem o obory, na které bude gymnázium klást důraz; škola bude mít jasnou profilaci na humanitní studia. Klíčovým předmětem by tady měla být práce s textem, textová analýza, kritické myšlení. V prvních dvou letech studia bude vzdělávání v podstatě všeobecné, od třetího ročníku se bude rozrůstat nabídka volitelných seminářů, které budou zčásti učit externisté, odborníci ve svých oborech. Ti budou vyučovat volitelné semináře z různých disciplín – z psychologie, historie, práva, žurnalistiky, tvůrčího psaní či PR a copywritingu, lingvistiky, teologie, dějin umění, politologie a podobně. Velký důraz po celou dobu studia bude položen na jazyky. Hodně také chceme jezdit ven, stejně jako na Filipce.

Pamatuji si, že když Filipka vznikala, měl jste ve svých materiálech vizi o tom, kdo bude jednou sedět na srazu jejích absolventů. Jak bude vypadat sraz absolventů vašeho gymnázia?

Kdybych hodně snila, představila bych si moudré a vzdělané lidi, kterým záleží na stavu světa a podle svých možností usilují, aby byl co nejlepší. Měli by to být tvořiví lidé s vizí a taky s radostí ze života. Lidé, jejichž život je naplněn smyslem. Ale taky lidé, kteří žijí v dobrých mezilidských vztazích. To nejsou malé cíle, že?

Jak probíhají přípravy na vznik školy?

Dáváme dohromady tým, sestavujeme učební plán a základní návrh kurikula, pomalu začínáme s informační kampaní, porozhlížíme se virtuálně i fyzicky po jiných školách, hledáme inspiraci atd… Napsali jsme žádost o dotaci na Kraj a taky o DaRP, obojí jsme získali. 



Už je jisté, že první ročník nastoupí 2. září 2024. Z čeho budou zájemci dělat přijímačky?

Aktuálně se čeká na novou vyhlášku ministerstva [školství], ale velmi pravděpodobně budou opět povinné přijímačky od Cermatu – čeština a matematika. Tyhle přijímačky doplníme našimi vlastními (pravděpodobně budou ty naše časově předcházet těm cermatovským). Ve školní části přijímací zkoušky půjde o čtení s porozuměním, o základní orientaci v historii 20. století na našem území, o schopnost zasadit věci do souvislostí, vytvořit a prezentovat příběh. Budeme se ptát na motivaci ke studiu u nás, na oblíbené kulturní dílo a na případné dobrovolnické aktivity. 

Vznik gymnázia podpořil čtyřmi miliony korun Jihomoravský kraj. Odborné učebny budou v Židenicích na Filipínského ulici společně se základkou. Staršovstvo sboru Brno I souhlasilo s tím, že by kmenové třídy mohly být od září 2025 v jím vlastněné budově, tzv. zelené faře. Teď probíhá intenzivní počítání, zda na rekonstrukci bude stačit krajská dotace. Svou podporu slíbila i Českobratrská církev evangelická. Proč je pro vás důležité mít třídy v centru Brna? Jak je vlastně těžké sehnat pro školu prostory?

Jak jsem zmiňovala výše, sehnat školské prostory je mimořádně těžké vzhledem k tomu, že školy jsou přeplněny a je jich nedostatek. Nedostatek místa a potřeba zajistit další prostory, to je něco, co nás od začátku neobyčejně vyčerpávalo. Mít pro gymnázium prostory v samém centru Brna je jistě velice výhodné a může to být jedno z našich silných lákadel.



Jak se na gymnáziu bude projevovat to, že jeho zřizovatelem je evangelická církev?

Snad budeme mít časem školního kaplana nebo pastoračního pracovníka. Projeví se to ale hlavně celkovým hodnotovým nasměrováním, akcentováním společenské odpovědnosti i úsilím o dobré vztahy. Budeme mít pravidelné bohoslužby (nejspíš jako na Filipce 4x ročně). V učebním plánu plánujeme předmět základy křesťanství a křesťanská etika. Mezi volitelnými předměty bude například čtení Bible, které bude pravděpodobně učit Štěpán Hájek – varianta předmětu, který učíval na JAMU. 

Trochu tušíme, kolik je před vámi práce. A jak je náročné pro vás oba s Petrem [Konvalinkou, manželem] působit jako motor a srdcař nyní už dvou škol. Přejeme vám hodně sil a Božího požehnání.

Děkujeme.

připravil Ondřej Macek, redakčně upraveno
foto: Benfoto, Vojtěch Zikmund, FB Evangelické gymnázum

Původně vyšlo v časopise Setkávání 5/2023.