Farářka, zahradník i botanik. 15 rozhovorů roku 2022

1) Marta Židková, farářka ČCE a školní kaplanka EA

Ročník 98 jsme otevřeli rozhovorem s Martou Židkovou, která se kromě své duchovní profese věnuje také chovu ovcí a provozu rozlehlé zahrady. Právě život na venkově, ale také lidskou křehkost jsme probírali ve společném rozhovoru.

„K přírodě mám velký respekt. Třeba k vodě. Během chvilky ze z řeky stane velká síla. Mně připadá, že důležitý aspekt je přesně to, co jsem říkala před chvilkou – jsme křehcí. Dohnali jsme se k pohledu, že člověk znamená z celé přírody nejvíc, že toho hrozně moc zmůžeme, a ta křehkost nám přitom úplně uniká.  – Marta Židková

Rozhovor v ČB 1/2022 čtěte zde.  

2) Viktor Žárský, botanik a profesor na Katedře experimentální biologie rostlin PřF UK

O rostlinách doslova do detailu, neboť jsme hovořili i o jejich buňkách, jsme mluvili s botanikem Viktorem Žárským. Probírali jsme například téma genetické modifikace organismů anebo otázku, zda rostliny cítí bolest.

„Rostliny se dokážou vypořádat s dalekosáhlým poškozením – viz například regenerace pokosené trávy či pokácených stromů z pařezů. Rostliny ale citlivě vnímají, co se s nimi děje. Třeba ťukneme do listu a rostlina to vnímá. Ale bolest v našem lidském smyslu rostlinám nepřisuzujme. Když rostlinu mám rád, pozná to tím, že ji dobře zalévám, okopávám a hnojím. Rostliny jsou živé a citlivé – nejsou to bezduché stroje.“ – Viktor Žárský

Rozhovor v ČB 2/2022 čtěte zde.

3) Anna-Nicole Heinrich, předsedkyně synodu Evangelické církve v Německu (EKD) 

V roce 2022 jsme zabrousili i do cizích krajin. Konkrétně jsme oslovili Annu-Nicole Heinrichovou, která se ve svých 25 letech stala historicky nejmladší předsedkyní synodu EKD. Společně jsme probírali výzvy, kterým čelí němečtí evangelíci, i ty, které jsou nám všem společné. 

„Myslím, že se nemusíme vždycky držet zajetých církevních zvyklostí, ale že můžeme k lidem přistupovat sebevědomě jako křesťané i mimo tuto bublinu. Mnozí z těch, o nichž si myslíme, že jsou církvi a víře vzdáleni, jsou ve skutečnosti mnohem otevřenější. Zejména lidé, kteří mají od církve velký odstup, se o věci mezi nebem a zemí či Bohem a světem zajímají. Měli bychom je svojí otevřeností překvapit, a získat tak jejich srdce.“ – Anna-Nicole Heinrichová

Rozhovor v ČB 2/2022 čtěte zde.

4) Hana a Daniel Matějkovi, krajinářští architekti

Slyšeli jste někdy o stromových kaplích? Právě to je totiž projekt, kterému se manželé Matějkovi věnuji. Blíže nám budování stromových kaplí, kterému se ve spolku Na okraji věnují, vysvětlili ve společném rozhovoru. 

„Idea byla vytvořit novodobý sakrální prostor v krajině. Sakrální objekty v krajině mizí. (...) Náš národ je dost ateistický, ale ne neduchovní. Kostel nebo kapli mají lidé často negativně spojeny s církví, s institucí. Stromová kaple přináší otevřený prostor bez stěn, bez bariér. Vstoupit může kdokoliv – věřící, nevěřící, hledající…“ – Hana a Daniel Matějkovi

Rozhovor v ČB 3/2022 čtěte zde.

5) Pavel Drdel, kuchař

Červená řepa po burgundsku nebo grilovaný květák s kari omáčkou a směsí čerstvých bylinek. To je jen ukázka z mnoha receptů POstní kuchařky, jejímž autorem je zkušený kuchař a majitel strakonické restaurace Sůl a řepa Pavel Drdel. Postní kuchařku připravil ve spolupráci s Diakonií ČCE a stal se také jedním z ambasadorů Postní sbírky. Nejen o kuchařce se rozpovídal i v rozhovoru s námi.

„Pro většinu z nás je postní období spojeno především s jarní očistou, pro mne však neznamená vzdát se jen masa. Jde i o skromnější přístup k jídlu během celého roku. Třeba i o Vánocích, kdy cítím, že je špatné mít plný stůl, přecpané břicho, když na druhé straně země nemají lidé co jíst. Půst pro mne taky znamená být šetrný nejen ke svému tělu, ale i k přírodě.“ – Pavel Drdel

Rozhovor v ČB 3/2022 čtěte zde. 

6) Jan Valeška, provozovatel komunitního zemědělství a člen organizace PRO-BIO LIGA

O přírodě jsme mluvili i v květnu, když jsme si pozvali Jana Valešku. Ten se věnuje ekologickému pěstování plodin a je zakladatelem tzv. kápézetky, tedy komunitou podporovaného zemědělství. Nejen o tom, jak tento princip funguje, se rozpovídal v našem rozhovoru. 

„Zemědělství není byznys jako každý jiný. Obzvlášť to ekologické. Protože pracuje s živým světem a má vysokánskou míru nejistoty. Přehodit všechno tohle riziko na toho jednoho farmáře je z mého pohledu sobectví; koupit si pěknou zeleninu na trhu je málo.“ – Jan Valeška

Rozhovor v ČB 5/2022 čtěte zde.

7) Oldřich Jirsa, ředitel Kolínského kláštera

Růst je nejen ten fyzický, biologický, ale také duchovní. Právě o tom jsme se bavili s odborníkem nejpovolanějším – ředitelem Kolínského kláštera, ve kterém vzniklo komunitní centrum. Z daleka se sem sjíždějí stovky věřících ročně k tzv. duchovní obnově prostřednictvím rozličných duchovních kurzů, cvičení a doprovázení. Provoz Kolínského kláštera byl jedním z témat, o kterých jsme si s Oldřichem Jirsou povídali.

„Myslím, že důležitý je pojem cesta, je ale třeba zdůraznit, že i cesta má různé fáze. Znamená to někdy se zastavit, možná se i trochu vrátit a jít jinudy. Metafora duchovního života jako cesty mi připadá dobrá, méně problematická než motiv růstu. To mi zavání pocitem, že jde o něco velkolepého. Ale je třeba občas se „potřísnit“ pomocí, žít v každodennosti. Právě ten motiv návratu do každodennosti je myslím důležitý. A přijetí každodennosti je, zdá se mi, na konci té duchovní cesty.“ – Oldřich Jirsa

Rozhovor v ČB 5/2022 čtěte zde. 

8) Karel Pacovský, medievista, student Evangelické teologické fakulty a držitel ceny Magnesia litera

S nadsázkou bychom mohli říct, že se v roce 2022 v přehlídce nejzdařilejších publikací roku Magnesia litera evangelíkům dařilo. Zatímco kniha Pro smrt uděláno (eds. M. Plzák a L. Vopálenská) nakladatelství Kalich vynesla cennou nominaci v kategorii Litera za publicistiku, v kategorii Litera za nakladatelský čin pak nominaci proměnila kniha o tzv. Lipnické bibli, kterou spolu s Lucií Doležalovou editoval medievista a student evangelické teologie Karel Pacovský. Právě s ním jakožto čerstvým laureátem ceny Magnesia litera jsme o projektu hovořili. 

„Dost textů ještě vůbec nebylo vyneseno na světlo a tu a tam se někde objeví dosud netušená památka, jako právě třeba Lipnická bible. Není však mnoho lidí ochotných učit se staré jazyky a stará písma, kteří by se tímto bohatstvím chtěli zabývat. Přitom středověké rukopisy jakožto hlavní informační médium své doby jsou atraktivní často i po vizuální stránce. Myslím ale, že se středověk obecně v naší kultuře těší oproti jiným dějinným obdobím velké oblibě.“ – Karel Pacovský

Rozhovor v ČB 5/2022 čtěte zde.

9) David Vávra, architekt, herec a spisovatel

Davida Vávru asi nejvíce charakterizuje jeho nekonvenční přístup k životu. Sám říká, že většina jeho života se odehrála na jednom kilometru čtverečním. V pražském Braníku je jeho rodiště, současný domov, divadlo Dobeška i evangelický sbor, jehož je členem. Rozhovor jsme s ním tentokrát vedli o umění, umělosti i přirozenosti.

„Naši spiritualitu může ovlivnit cokoliv. Od lavičky po palác. Není nijak dáno, že se to týká jen kostela. Nicméně musím říct, že ve světě, i u nás, vznikají stovky nových kostelů a jsou to úchvatné stavby. Je v nich odvaha a současně i jakási pokora. Působí leckdy lépe než romantizující stavby přelomu 19. a 20. století, což se ale nás evangelíků moc netýká. Nás se týkají spíš jisté duchovní elektrárny, co se stavěly pod heslem „pryč od Říma“ ve dvacátých letech; příliš strohé stavby, tak strohé, že už té radostné zvěsti, evangeliu, vůbec nemůžou odpovídat.“ – David Vávra

Rozhovor v ČB 6/2022 čtěte zde. 

10) Jan Trlifaj, matematik a profesor na Katedře algebry MFF UK

V letním dvojčísle přišlo na řadu téma „Křesťanství a přírodní vědy“. Zajímalo nás, jak to jde – nebo nejde – dohromady, a tak jsme oslovili odborníka z exaktního oboru – matematika Jana Trlifaje. Hovořili jsme pak nejen o vztahu mezi vědou a vírou, ale třeba taky o tom, zda je v něčem jak přesném, jako je matematika (či jiné přírodní vědy) prostor pro tajemství a zázraky. 

„Ve vědě samozřejmě místo pro tajemství je. Už třeba samotný vznik vesmíru: Podle dnes všeobecně uznávané fyzikální teorie vznikl tzv. velkým třeskem, ale proč právě tímto způsobem? Nebo tu máme malé každodenní zázraky – transformaci housenky v motýla, krásnou květinu, která vyroste z malého semínka – ten proces lze sice racionálně dobře popsat, ale už mnohem hůře vysvětlit. V matematice je tajemstvim opředeno leccos, jsou tu zásadní, dlouho neřešené věci, nejznámější jsou dnes „mileniové problémy“, z nichž některé jsou starší než 100 let.“ – Jan Trlifaj

Rozhovor v ČB 7+8/2022 čtěte zde.  

11) Lenka Schmidt, misionářka a humanitární pracovnice 

V touze pomáhat lidem začala Lenka Schmidt studovat psychologii. Na „vlastní kůži“ zažila Boží lásku a brzy poté pocítila volání stát se misionářkou. Pomáhala v dětských domovech, táborech pro mladistvé těsně po válce v Bosně, jako lékařská pomocnice v africké buši. Podílela se na shromažďování a distribuci humanitární pomoci, přednášela o vztahu s Bohem a praktické aplikaci Bible na vysokých školách a kdekoliv měli lidé zájem. S manželem Wolfgangem, který pochází z německé Mohuče, strávili deset let v Africe. O pomoci potřebným i africké zkušenosti jsme si povídali v zářijovém čísle. 

„Po příjezdu do Afriky jsem chtěla po čtrnácti dnech odjet zase pryč. Vše je tam tak jiné! (...) Africká kultura je tak odlišná, že je potřeba hodně času, než se jí dá aspoň trochu porozumět. Jejich velkou výhodou je, že jsou přirozeně duchovně založeni. Ať už pozitivně, nebo bohužel i na tu negativní stranu.“ – Lenka Schmidt

Rozhovor v ČB 9/2022 čtěte zde.

12) Alexandra Jacobea a Alexandr Flek, duchovní a tvůrci Nekostela

Alexandra Jacobea vystudovala evangelickou teologii. Jako farářka působila nejdříve deset let v Brně, od r. 2021 je pak na sboru v Praze-Dejvicích. Alexandr Flek vystudoval biblistiku, stojí za překladem Bible 21. V současnosti vede nakladatelství Biblion, které chce vydávat duchovní literaturu pro 21. století. Sašu se Sašou spojuje služba v takzvaném Nekostele – což jsou experimentální bohoslužby pro ty, kteří z nějakého důvodu do kostela netrefí. Konají se každé úterý večer ve známém pražském klubu Rock Café na Národní řídě. 

„Nekostel chce být „duchovní restaurace“, ve smyslu restaurování vnitřního života. Byli bychom ale neradi, kdyby lidé jen anonymně přišli, něco tam zkonzumovali a odešli. Jde nám o nějakou interakci.“ – Alexandra Jacobea

„Když je někomu obvyklá náboženská forma cizí, může tady zakusit bohoslužby bez onoho vysokého prahu. A to prostředí a forma, počínaje už třeba hudbou, je pro něj opravdu přirozenější.“ – Alexandr Flek

Rozhovor v ČB 10/2022 čtěte zde.  

13) Kateřina Tučková, spisovatelka

Kateřina Tučková je jedna z nejúspěšnějších současných českých autorek. Hlavními postavami jejích románů bývají zpravidla ženské hrdinky, které čelí nelehkým a často tragickým osudům. Fikční svět svých románů Tučková komponuje kolem skutečných událostí či historických postav. Čerpá přitom i z nejrůznějších archivních materiálů a dalších historických artefaktů, čímž knihy získávají jedinečný punc autenticity. Její nejnovější román, téměř sedmisetstránková Bílá Voda, vyšel na jaře 2022 a stal se opět o knižní událost roku. 

„Moje hrdinky jsou mi často osobnostně vzdáleny, ale to, co mě s nimi spojuje, je určitě potřeba prožít s nimi jejich příběh. Pochopit, co se jim přihodilo, proč se to stalo a zda by tomu šlo zabránit. (...) Vždycky jsem měla potřebu převyprávěním příběhu napravit bezpráví nebo nějakou křivdu, právě tohle mi často dodávalo energii pokoušet se ty hory vyrešeršovaného materiálu zkrotit do příběhu.“ – Kateřina Tučková

Rozhovor v ČB 10/2022 čtěte zde. 

14) Ridina Ahmedová, zpěvačka, hlasová koučka a performerka

Zakladatelka platformy „Moje tělo je moje“, na ČRo Radio Wave vzbudila rozruch svým podcastem „Sádlo“. K vidění je i její stejnojmenné sólové divadelní představení. Založila centrum zvané „Hlasohled“, v jehož rámci se konají konference, semináře a dílny, věnující se lidskému hlasu a zpěvu. V rozhovoru pro Český bratr jsme si povídali o „vadách na kráse“, body-shamingu a vztahu k (vlastnímu) tělu.  

„Chtěla jsem apelovat na to, aby i tlustý člověk zůstával v očích druhých člověkem. Každý si řešíme v životě nějakou těžkou výzvu. To, co všichni potřebujeme, ať už si neseme jakoukoliv zátěž, je cítit, že jsme pořád lidé, kteří si zaslouží základní úctu. Ve chvíli, kdy si vážím sebe sama, mám větší sílu bojovat o svoje zdraví, o svoje tělo a o dobrý život.“ – Ridina Ahmedová

Rozhovor v ČB 11/2022 čtěte zde.

15) Štěpán Vymětal, psycholog a odborník na psychologii krizí z Ministerstva vnitra ČR

Je bratrem známého evangelického faráře Mikuláše. I Štěpán Vymětal se věnuje péči o duši, i když z jiné stránky. Je psychologem se zaměřením na psychologii mimořádných událostí a krizového řízení. Zastupuje ČR ve Stálém výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Evropské federace psychologických asociací, pracuje na odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra, působí jako soudní znalec v oboru forenzní psychologie, na katedře psychologie FF UK vyučuje předmět „Psychologie krizí a katastrof“.

„Aktivitou bojuji proti vlastní bezmoci, proti negativním emocím, proti pocitům viny. Když pomáhám druhému, lépe situaci sám zvládám psychicky, emočně. Nepomáhám jen proto, že nám to předepisuje Bible, ale pomoc stabilizuje nás samotné.“ – Štěpán Vymětal

Rozhovor v ČB 12/2022 čtěte zde.