Zázraky se dějí každý den. I ve vědě

16. září 2022

(ČB 7+8/2022) Profesor RNDr. Jan Trlifaj je rodilý Pražan. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, jeho zájem a nadání tímto směrem byly ale znát o hodně dřív; už na základní škole v Karlíně chodil do experimentální matematické třídy, a právě tohle období ovlivnilo jeho budoucí zájmy snad nejvíc. 

Zázraky se dějí každý den. I ve vědě
16. září 2022 - Zázraky se dějí každý den. I ve vědě

Po vysoké škole, po povinné roční vojenské službě a po stáži na MFF začal pracovat ve Výzkumném ústavu matematických strojů, který sídlil v pověstném věžáku v pražských Vokovicích a byl znám tím, že v něm pracovala řada režimu nepohodlných vědců – Jan Sokol, Aleš Drápal, Pavel Čižinský… Poměry v ústavu byly mnohem lepší než na vysokých školách, snad i proto, že softwaru a hardwaru tenkrát ještě moc lidí nerozumělo a vývoj vlastních počítačů v ČR byl přitom považován za důležitý. I počítačové tiskárny byly tenkrát úzký profil, v listopadu 89, v tom prvním divokém revolučním týdnu, na nich ve Vokovicích ve velkém tiskly letáky pro stávkující studenty.

Od roku 1990 až doteď je Jan Trlifaj zaměstnán na MFF, od roku 12 do roku 20 tam působil jako proděkan pro vědu a zahraniční styky.
Jan je katolického vyznání, s ženou Kateřinou má pět dětí a zatím šest vnoučat.  A ještě něco: Se svojí rodinou bydlí v Soběslavské ulici, ve vile, kde žila Helena Čapková s Josefem Palivcem. Helena Čapková je totiž Kateřinina prababička. 

Věděl jsi od dětství, že tě matematika přitahuje? Myslíš, že jsi měl talent? 

Otec byl teoretický fyzik. Já jsem se o matematiku a fyziku zajímal odmala, později jsem se účastnil i různých olympiád; ale pro matematiku jsem se rozhodl až před vysokou, tehdy jsem zúčastnil i mezinárodní matematické olympiády. Důležité pro mě bylo, že jsem od šesté třídy chodil do experimentální matematické třídy na Lyčkově náměstí v Karlíně. Matematické problémy se tam řešily ve skupinách, to bylo tenkrát něco nevídaného, však to taky bylo kolem roku 1968. Úžasná atmosféra, moc zajímavá společnost. S výukou na gymnáziu v době normalizace, která následovala, se to nedalo srovnat!

Téma čísla se týká vztahu vědy a víry. V naší společnosti, aspoň v určité části, pořád mezi vědou a vírou existuje jistý protiklad. Když jsem já jako studentka začínala chodit do kostela, můj táta, kterého to děsilo, používal argument, jak se něčemu takovému může oddat člověk vysokoškolsky vzdělaný. Hodně o tom psával i Marek Vácha – lidé se ho ptali, jak může být kněz a přitom přírodovědec. Nepotkáváš se s tím na svém pracovišti i ty? 

Vůbec ne; u nás je to spíš naopak. Tady jsou evangelíci, katolíci… Řekl bych, že čím vyšší úroveň, tím menší je tohle problém. Vždyť kolik je slavných vědců, kteří byli třeba ortodoxní Židé! Jistě, je velká skupina renomovaných vědců, kteří věřící nejsou, ale já jsem přesvědčen, že víra a věda nejsou v rozporu. Militantní ,vědecký‘ ateismus se mi spíš jeví jako relikt komunismu. Jestli není dokonce ještě staršího data a komunismus jej jen institucionalizoval. I když na fakultě je pár starších fyziků, kteří tenhle pohled mají, ale je to spíš vzácné. 

Podle Marka Váchy to zas tak vzácné není. 

Asi se to liší mezi obory, mezi darwinovskými přírodovědci je situace možná jiná. A matematika není čistě přírodní věda. Já proti darwinismu nic nemám, rozhodně nejsem zastáncem kreacionismu nebo tzv. inteligentního designu. Mám však hodně proti ,sociálnímu darwinismu‘ – pojetí, které je s křesťanstvím neslučitelné, kde silnější likviduje slabšího, následně i s interpretací rasistickou nebo nacionalistickou. Dnes dopady tohoto pojetí vidíme na barbarské ruské agresi na Ukrajině.


Souhlasil bys s tezí, že stoupá počet těch, kteří vědě nedůvěřují? Tuhle jsem četla článek od Jiřího Grygara, ve kterém píše, že přibývá lidí, kteří věří, že země je placatá. Svým způsobem bychom sem mohli přidat takzvané antivaxery a vůbec všechny ty, co vymýšlejí o covidu ty nesmyslné teorie, a jistě jsou jiné příklady…

Nevím, jestli jich přímo přibývá, ale je pravda, kupodivu, že i v akademické sféře člověk slyší leccos. Nejde možná ani tolik o nedůvěru k vědě, jako spíš o příklon k jejím okrajovým nebo překonaným proudům. A rozhodně se to netýká jen méně vzdělaných: v případě covidu jsou ukázkou výroky bývalého rektora UK Zimy (sám přitom na covid málem zemřel), ke kterým pocítila nutnost vyjádřit se neobvykle kriticky i vědecká rada Přírodovědecké fakulty UK. A co se opravdu nedá vysvětlit – jak se z těch antivaxerů doslova přes noc stali putinovci. 

Isaac Newton říkal, že svět je hodinový stroj a ten má, musí mít svého hodináře. To je Bůh. O generaci později už zbyl jen ten hodinový stroj, hodinář zmizel. Věda se ocitla v odkouzleném světě. 

Já to v matematickém světě takhle nevidím. Ale jak už jsem říkal – matematika není tak úplně přírodní věda. Dnes je jedna z nejživějších částí matematiky spojena s informatikou, s problémy týkajícími se složitosti výpočtů, neuronových sítí apod. Týká se algoritmů, s přírodou přímo nesouvisí. A že by se dala matematicky vyvrátit existence Boží, to si dnes asi nikdo nemyslí, na druhou stranu středověké ,důkazy‘ Boží existence, i jejich novodobější varianty jsou spíše pozoruhodné intelektuální výkony, dokazující vlastnosti různých formálnich systémů, než něco, co by našince obrátilo na víru.

Scientisti přece tvrdí, že věda odpoví na všechno, Boha nepotřebuje. Pro „tajemství“ tam není místo. 

Což je ale silně omezený pohled. Ve vědě samozřejmě místo pro tajemství je. Už třeba samotný vznik vesmíru: Podle dnes všeobecně uznávané fyzikální teorie vznikl tzv. velkým třeskem, ale proč právě tímto způsobem? Nebo tu máme malé každodenní zázraky – transformaci housenky v motýla, krásnou květinu, která vyroste z malého semínka – ten proces lze sice racionálně dobře popsat, ale už mnohem hůře vysvětlit. A v matematice je tajemstvim opředeno leccos, jsou tu zásadní, dlouho neřešené věci, nejznámější jsou dnes „mileniové problémy“, z nichž některé jsou starší než 100 let. Řešení významného problému obvykle vede k vzniku celé nové oblasti matematiky, ale zároveň často otvírá nové zajímavé problémy. I při jejich řešení se dějí malé ,zázraky‘: nečekaný nápad, objev nečekané souvislosti aj. Ano, cílem je tajemství odkrýt, problém vyřešit, není to ale iracionální postup, klíčový je rozum. Ostatně i pojetí křesťanství, které nevyužívá rozum, není podle mě v pořádku.

A co to je, ten mileniový problém? 

Mileniové problémy stanovil v r. 2000 americký Clayův matematický institut a na řešení každého z nich vypsal odměnu milión dolarů. Je jich celkem sedm, jen jeden z nich je už vyřešen, důkaz tzv. Poicareho hypotézy. Ten provedl podivínský ruský matematik Perelman. Odměnu ovšem odmítl, stejně jako Fieldsovu medaili (což je v matematice něco jako Nobelova cena).

Dá se mezi matematiky mluvit o pokoře? 

Určitě. Zrovna ty mileniové problémy o tom svědčí. Lidé si dobře uvědomují, že jsou před námi věci, na které jedinec nestačí. A také už dávno platí, že ani sebelepší matematik nepostihne celý svůj obor, to už dnes není možné.

trlifaj

Jak se díváš na etiku? Přírodní vědy podle Marka Váchy zkoumají svět, konstatují, že „něco je tak a tak“. Etika zkoumá, co by „být mělo“. Ale není tím pádem měřitelná. 

Ve vědě se něco objeví, dokáže, a podstatné je, že to je opakovatelné, a tedy ověřitelné. Etika má pro vědu velký význam, dává jí rámec, ve kterém se má odehrávat. Zakazuje plagiátorství, nekorektní postupy a jejich zakrýváni, např. manipulaci s daty v experimentech, apod. Což se občas děje i ve významných laboratořích.

Můžeš říct příklad? 

V roce 2019 byl velký skandál v týmu prof. Zbořila z Univerzity Palackého v Olomouci, šlo o fabrikaci dat v experimentech. Etika je v matematice především věc poctivosti. Při rozsahu vědeckého výzkumu a jeho dopadu na život společnosti se dnes ve vědecké práci bere velmi vážně. Existují různé etické komise, já sám jsem členem etické komise Evropské matematické společnosti, několikrát za rok nějaký případ řešíme.

Proč je vlastně matematika pro žáky a studenty postrach? A co si myslíš o diskutované povinné maturitě? 

Je pravda, že matematika vyžaduje specifický typ myšlení, nejde tu primárně o znalosti, nedá se ,našprtat‘. Část problému je v tom, že se matematika špatně učí – já jsem v tomhle směru měl, jak už jsem zmínil, štěstí.
Maturita z matematiky by podle mého názoru povinná být měla, právě kvůli osvojení toho specifického typu myšlení, ale ve více úrovních, podle zaměření studia.

Co se tobě vlastně na matematice líbí? 

Asi hlavně to, jak jsou ty matematické teorie a velké výsledky elegantní. Pro příklad: Lidé se po staletí snažili řešit polynomiální rovnice, a pak se ukázalo, že od nějakého stupně výš to zkrátka obecně nejde. Žádnou metodou. A proč to nejde, to jednoduše vysvětluje jedna velmi elegantní algebraická teorie. A pak – matematika je jádro řady jiných oborů. Je to základ.