(ČB 4/2025) Korintský sbor je katalogem všemožných křesťanských herezí a vybočení ze „zdravé víry“ – ujížděli tam na kultu osobnosti misionářů, chtěli věřit fešáckou, všemi váženou vírou a unikala jim moudrost kříže. Pavel musel připomínat, že u Boha je to obráceně – evangelium je pro slabé, chudé, bezmocné. 

(ČB 4/2025) O tom, co obnáší být součástí Kristova těla, s emeritním synodním seniorem Danielem Ženatým.

(ČB 4/2025) Tělo, organismus, je srozumitelným obrazem společenství složeného z různých částí, jež se však svou růzností navzájem nepopírají ani si nekonkurují, nýbrž naopak se doplňují. A tak, každá po svém, přispívají k úspěšnému, užitečnému fungování celku. 

(ČB 4/2025) Tělo Kristovo je široký pojem, sami nejsme víc než buňka v tomto organismu. Patříme do nezměrného společenství Ježíšových vyznavačů rozsetých do různých forem církve napříč všemi kontinenty.

(ČB 4/2025) „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15) Už z této Kristovy výzvy je zřejmé, že misijní činnost představuje jedno ze základních poslání křesťanů. A podobně je to i s církví. Aby se nestala exkluzivním spolkem, společenskou bublinou, musí si zachovat otevřenost. 

(ČB 4/2025) Církev je jako velká rodina. Nikoli rodina nukleární, nýbrž biblický „dům“, který nestojí na biologických základech, ale na vědomí sounáležitosti, solidarity a společného poslání. Síla rodiny je v tom, že do ní patříme a její členy si nevybíráme. Je proto zázemím a zároveň školou, v níž se učíme spolu žít. A co se v rodině naučíme, se nám bude hodit i ve všech ostatních vztazích. 

(ČB 4/2025) Co pro vás znamená, že jste součástí jednoho těla Kristova i s lidmi, s nimiž si nerozumíte?

(ČB 3/2025) „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života.“ Tak se stal člověk živým tvorem. (Gen 2,7)

(ČB 3/2025) O duševním zdraví dospívajících a potřebě bezpečného prostředí v církvi se studentkou teologie Anežkou Junovou.