(ČB 12/2025) Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk... (Ž 56)

(ČB 12/2025) Rozhovor o doprovázení pozůstalých i zemřelýchs obřadnicí Kateřinou Grofovou.

(ČB 12/2025) Těšíte se na vzkříšení těla? Asi záleží na tom, v jakém těle budeme vzkříšeni. Pokud bychom měli vstát z mrtvých ve stejném těle, v jakém jsme umírali, většina z nás by to odmítla. Představa, že budeme na věčnosti mít různé choroby, které nás za života trýznily, případně se budeme trmácet s různými postiženími a tělesnými vadami, které nás omezovaly, anebo budeme prostě staří, slabí a opotřebovaní, není příliš lákavá. 

(ČB 12/2025) Naše lidské životy mají zřejmě jen jedinou společnou jistotu. Směřují ke svému konci, k smrti. Filozofické a teologické heslo „memento mori“ („pamatuj na smrt“) získalo svůj významný ohlas i v křesťanském myšlení a praxi. Obvykle připomínalo nadcházející Boží poslední soud a upozorňovalo na marnost, pomíjivost a prázdnotu mnohých pozemských potěšení. 

(ČB 12/2025) Rozhovor s paliativní lékařkou Petrou Řeháčkovou o tom, jak lékaři pomáhají pacientům a jejich rodinám zvládnout závěr života s komfortem a důstojností.

(ČB 12/2025) Zdá se, že mnozí naši současníci dnes od křesťanské víry neočekávají řešení „velkých“ problémů víry, ale spíše pomoc v tomto světě, v jejich konkrétní existenci, v jejich životních problémech a nemocech; přicházejí s bolestí, strachem a vyčerpáním. A právě v této situaci by se možná hodilo i znovuobjevení „tradičních nástrojů“ duchovní péče, ke kterým po staletí patřilo pomazání nemocných.

(ČB 12/2025) Jak si představujete své tělo po vzkříšení?

(ČB 11/2025) „Jak jsi krásná, přítelkyně moje... jak jsi krásný, milý můj.“ (Pís 1,15+16) 

(ČB 11/2025) S plastickou chiruržkou Bibianou Hroboňovou o tom, kde leží hranice mezi plastickou chirurgií a křesťanskou etikou.