(ČB 10/2025) Kdo přichází ve mně, nikdy nebude hladovět. (Jan 6,35a)

(ČB 10/2025) Rozhovor s farmářem Martinem Chadimem o zemědělství šetrném k přírodě.

(ČB 10/2025) Večeře Páně je přímo pokladnicí symbolů a mnohovrstevným děním, které nás může pokaždé trochu jinak oslovit a jinak zasvítit v našem životě víry.

(ČB 10/2025) Náboženství se v minulosti promítalo snad do všech oblastí každodenního života, stravování nevyjímaje. V Polabí, kraji bohatém na úrodu i náboženskou různorodost, se církevní svátky a liturgické předpisy odrážely nejen v kalendáři, ale i v tom, co se jedlo. Postní jídla, sváteční pečivo i slavnostní pokrmy tvořily rytmus roku, který byl pevně svázán s vírou i místními zvyky. Jak se tyto tradice vyvíjely – a co z nich přetrvalo dodnes?

(ČB 10/2025) Křesťanství v minulosti působilo nejen na lidské jednání, výrazně ovlivňovalo také životní koloběh, ve kterém se střídala práce s odpočinkem, všední dny přerušovaly svátky a slavnosti. Působení církve bylo znatelné také v oblasti lidského jídelníčku a stravy. Jednak prostřednictvím postních období, ve kterých se strava omezovala, ale také svěcením nedělí a svátků, kdy byla strava bohatší. Modlitba či alespoň znamení kříže předcházely nejen každému dennímu jídlu, ale často provázely také přípravu pokrmů. 

(ČB 10/2025) Jmenuji se Klára, je mi 23 let a sdílím svou zkušenost s psychickým onemocněním jménem porucha příjmu potravy (krátce budu psát „PPP“).

(ČB 10/2025) Koncem srpna se v Chotěboři pravidelně koná týdenní pobyt pro seniory. Kromě ducha je třeba nasytit i tělo, o což se starají tři kuchařky, jeden dobrovolník a dvě pomocnice. Toto je pohled jedné z nich pod táborovou pokličku roku 2025.

(ČB 10/2025) Návštěvník Festivalu ambasád Food & Culture, který pořádá každoročně Praha 6, může odejít nasycen jídlem z padesáti zemí světa – od Afghánistánu až po Zambii. V menším se s podobnou pestrostí loni setkali i účastníci komunitního brunche (z angličtiny, čte se [branč], pozn. red.) – pomalé snídaně v pardubickém evangelickém sboru, kde si lidé dávali na talířky dobroty ukrajinské, polské, kazašské, francouzské a švýcarské kuchyně a povídali si až do oběda, který poté vlastně už nepotřebovali.

(ČB 10/2025) To se takhle ráno sejdou u prostřeného stolu v boční lodi středověkého kostela novopečený důchodce, člen synodní rady, farářka s miminkem a celá řada studentů i pracujících.