(ČB 1/2026) Legendární příběh o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámu (Lk 2,41–52) je půvabný, hluboký i pravdivý. Ježíš zmizí rodičům z dohledu. Přesto se jejich ustarané hledání dočká úspěchu. Zastihnou jej, jak diskutuje s rabíny, učenci, učiteli.

(ČB 1/2026) Pastoral Brothers – projekt, který jsme zakládali při 100. výročí vzniku ČCE v Pardubicích při oslavách v plné hospodě. Popíjeli jsme bourbon a řekli si, že budeme youtubeři. Oslovíme svým vtipem a teologií mladé lidi mezi 15–25 lety. No a za těch sedm let se z nás stali evangeličtí influenceři. 

(ČB 1/2026) Jak mladí evangelíci vnímají svou církev na ose mezi tradicí a proměnou? Drží se podle nich spíše osvědčených forem a „zajetých pořádků“, anebo dokáže reagovat na nové výzvy a otázky dneška? Oslovili jsme pár mladých evangelíků s několika anketními otázkami a jejich odpovědi vám nyní nabízíme.

(ČB 1/2026) Přesně čtyři roky je nový zpěvník přítomen v bohoslužebné i jiné praxi našich sborů. Je v rukou farářek a farářů, kantorů, varhaníků i těch, kdo sedí v lavicích a zpívají. Někdy s chutí, jindy s rozpaky. Spolu s ním se do církevního prostoru dostalo i něco, co nelze řídit shora ani přesně naplánovat: radost i odpor; vzrušení z nově objevovaného i únava z toho, co všechno je jinak; uctivé přijetí i od plic vyřčené odmítnutí. Jinými slovy: realita církve, která je společenstvím lidí, ne hotovým systémem.

(ČB 1/2026) Jaké inovace podle vás církvi prospívají? 

(ČB 12/2025) Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk... (Ž 56)

(ČB 12/2025) Rozhovor o doprovázení pozůstalých i zemřelýchs obřadnicí Kateřinou Grofovou.

(ČB 12/2025) Těšíte se na vzkříšení těla? Asi záleží na tom, v jakém těle budeme vzkříšeni. Pokud bychom měli vstát z mrtvých ve stejném těle, v jakém jsme umírali, většina z nás by to odmítla. Představa, že budeme na věčnosti mít různé choroby, které nás za života trýznily, případně se budeme trmácet s různými postiženími a tělesnými vadami, které nás omezovaly, anebo budeme prostě staří, slabí a opotřebovaní, není příliš lákavá. 

(ČB 12/2025) Naše lidské životy mají zřejmě jen jedinou společnou jistotu. Směřují ke svému konci, k smrti. Filozofické a teologické heslo „memento mori“ („pamatuj na smrt“) získalo svůj významný ohlas i v křesťanském myšlení a praxi. Obvykle připomínalo nadcházející Boží poslední soud a upozorňovalo na marnost, pomíjivost a prázdnotu mnohých pozemských potěšení.