(ČB 12/2025) Těšíte se na vzkříšení těla? Asi záleží na tom, v jakém těle budeme vzkříšeni. Pokud bychom měli vstát z mrtvých ve stejném těle, v jakém jsme umírali, většina z nás by to odmítla. Představa, že budeme na věčnosti mít různé choroby, které nás za života trýznily, případně se budeme trmácet s různými postiženími a tělesnými vadami, které nás omezovaly, anebo budeme prostě staří, slabí a opotřebovaní, není příliš lákavá. 

(ČB 12/2025) Naše lidské životy mají zřejmě jen jedinou společnou jistotu. Směřují ke svému konci, k smrti. Filozofické a teologické heslo „memento mori“ („pamatuj na smrt“) získalo svůj významný ohlas i v křesťanském myšlení a praxi. Obvykle připomínalo nadcházející Boží poslední soud a upozorňovalo na marnost, pomíjivost a prázdnotu mnohých pozemských potěšení. 

(ČB 12/2025) Rozhovor s paliativní lékařkou Petrou Řeháčkovou o tom, jak lékaři pomáhají pacientům a jejich rodinám zvládnout závěr života s komfortem a důstojností.

(ČB 12/2025) Zdá se, že mnozí naši současníci dnes od křesťanské víry neočekávají řešení „velkých“ problémů víry, ale spíše pomoc v tomto světě, v jejich konkrétní existenci, v jejich životních problémech a nemocech; přicházejí s bolestí, strachem a vyčerpáním. A právě v této situaci by se možná hodilo i znovuobjevení „tradičních nástrojů“ duchovní péče, ke kterým po staletí patřilo pomazání nemocných.

(ČB 12/2025) Jak si představujete své tělo po vzkříšení?

(ČB 11/2025) „Jak jsi krásná, přítelkyně moje... jak jsi krásný, milý můj.“ (Pís 1,15+16) 

(ČB 11/2025) S plastickou chiruržkou Bibianou Hroboňovou o tom, kde leží hranice mezi plastickou chirurgií a křesťanskou etikou.

(ČB 11/2025) Pojem „krása“ zní samozřejmě. Domnívám se však, že tento pojem skrývá problém. Rád bych se proto nejprve zamyslel nad problematikou lidského myšlení, které má tendenci zjednodušovat. Zjednodušení potřebujeme, abychom mohli vytvářet praktické věci vhodné k životu. 

(ČB 11/2025) Pohled na lidské tělo, jeho „krásu“ a důstojnost dostal, z pohledu klasického ideálu krásy, během období od 3. do 7. století pořádně zabrat. Jen těžko si můžeme představit větší rozdíl než ten mezi polonahou nymfou s mušlí (obr. 1) z druhého století, dnes dochovanou v římské Galerii Borghese, a zobrazením svaté Anežky v apsidě stejnojmenného římského chrámu z let 625–638 (obr. 2).