(ČB 9/2026) Co pro vás dělá domov domovem?
Domov pro mě nikdy nebyl jen jedno místo. Čím víc cestuji, tím méně jej spojuji s adresou a tím více s lidmi, drobnými rituály a pocitem, že někam patřím. Je to dům na íránském Qešmu, kde mě děti vyhlíží ze střechy, je to senegalská kuchařka Hawa, které volám, aby mi na ohni uvařila oblíbené jídlo, je to vůně ohně a zpěv kytary, kterou po večerech vytahují přátelé, z nichž jsem některé měsíce neviděla. Domov pro mě vzniká pomalu: z návratů, známých hlasů, vůní a příběhů. A možná hlavně z jistoty, že existují místa, kde člověk nemusí vysvětlovat, proč se zase vrátil.
Lenka Hrabalová, cestovatelka a arabistka
Někde se prý říká: Domov máš tam, kde večer pověsíš svůj klobouk. Myslím si, že domov je tam, kde se člověk narodil, dávám za pravdu našemu rčení: I kdybys přešel světa kraj, rodný kraj máš jen jeden. Z Bible však vyplývá něco ještě lepšího: Všude je zem Páně. I ti, kdo musí pobývat daleko od svého rodiště, jistě mohou zažít, že domov vytvářejí vztahy. Tam, kde jsou dobré, cítíš se jako doma. A platí to pro rodiny i pro svobodné.
Jan Peňáz, katolický kněz a poutník
Mám vůbec domov, když jsem pořád na cestách? Nemyslím to, jak jsem se třeba nedávno vrátil z Angoly nebo že zrovna píšu z Levoči. Žiji v ČR od roku 1988 a někdo to vidí tak, že jsem pořád na cestách. Kde je tedy domov? Cesta do Angoly už není něco jako návrat domů, ale návštěva domova nebo spíš příbuzenstva, jelikož to, co mohu nazvat domovem, mám v ČR. Nad rámec zdí, domov je zázemí, které beru za svoje, přizpůsobuji ho sobě tak, že mi dává pocit soukromí, komfortu a bezpečí, je to prostředí, kam se rád vracím. Domov je prostředí, ve kterém se cítím spokojeně a mohu v něm žít naplno.
Leonardo Teca, farář
Před rokem a půl nám vyhořel dům. Až tato zkušenost mi ukázala, co pro mě skutečně znamená domov. Nejsou to jen zdi, střecha nebo známá adresa. Domov tvoří lidé. Rodina, přátelé, sousedé, komunita, do které patříme. Na sbírku, kterou pro nás kamarádi založili, přispěly stovky lidí. Mnohé z nich vůbec neznáme a oni neznají nás. A tehdy mi hlavou proběhla otázka: Co kdyby se nám něco podobného stalo někde daleko, v cizí zemi? Tehdy jsem pochopila, že domov není místo na mapě. Je to síť vztahů, důvěry a lidí, kteří vás v nejtěžších chvílích nenechají samotné.
Klára Hesounová Měkutová, sociální pracovnice
připravila Kar
foto: ARo