Chvála inkluze

Od diagnózy k podpoře

Radikálně se změnil dřívější pohled na „dítě s diagnózou“, tedy na zařazování žáků do skupin podle jejich zdravotního či sociálního znevýhodnění. Dříve se posuzovalo především to, zda dítě špatně chodí, má poruchy učení nebo smyslový či mentální hendikep. Nově se školská poradenská zařízení přestala ptát primárně na diagnózu a začala více zjišťovat, jakou konkrétní podporu dítě ve škole potřebuje.

Hlavně však rodičům hendikepovaných dětí už nemělo být automaticky doporučováno poslat dítě do speciální školy, ale rodič měl právo přihlásit dítě s přiznanou podporou do spádové či jiné běžné školy, škola měla povinnost zahájit u dítěte poskytování podpory a škola pak dostala normovanou finanční platbu z MŠMT. Podpora potřebných dětí byla pro školství nově nastavena do pěti stupňů, od 1. stupně se základní mírou podpory, kterou si stanovovala a realizovala samotná škola, přes 2. stupeň až k 5. stupni, které musí být pečlivě popsány v písemném doporučení z poradny. Pro představu, např. dítě s 3. stupněm podpory může mít doporučenou podporu asistentem pedagoga. Takový asistent pak podporuje výuku v celé třídě, není tedy osobním asistentem žáka. V tomto duchu, v podstatě velmi jednoduše, funguje inkluze ve školách už desátý rok.

Inkluze pod palbou

Nastavení a spuštění inkluze vzbudilo u některých učitelů a ředitelů škol pobouření, i když žádné reálné zkušenosti, dobré ani špatné, neměli. Inkluze podle kritiků měla způsobit rozvrat školství, být drahá a zlikvidovat speciální školy. „Problému inkluze“ se chopily některé politické strany, kritikou nešetřily ani strany etablované. Prohlášení „zrušíme inkluzi v této podobě“ bylo skoro mainstreamové a tento pohled na inkluzi převzala i část veřejnosti. Opět, velmi nespravedlivě, bez dat a zkušeností ze škol.

Jak vznikala Filipka

V září 2019 se v Brně otevírala malá církevní základní škola Filipka. Tři roky po zavedení inkluze v ČR. Zakladatelé promýšleli a zařizovali spoustu věcí, od poskládání pedagogického sboru, sborečku – měl čítat jen 5 pedagogů, přes školní budovu až ke vzdělávacímu programu. O inkluzi se v přípravném výboru školy ve sboru ČCE v Brně-Husovicích moc nemluvilo. Možná sociální inkluze? Budoucí ředitelka školy se zkušeností z realizace projektu Brundibár z ghetta, opery, kterou hrály a zpívaly romské děti z tzv. brněnského Bronxu, měla záměr přijmout pár dětí, které při nácviku opery Brundibár potkala. Z toho nakonec z relevantních důvodů sešlo, ale… 

Do první třídy na Filipku přihlásili rodiče chlapce Adama (jména v textu jsou změněna), který měl stanovený 4. stupeň podpory a doporučeného asistenta pedagoga, jednalo se o chlapce s obrnou a mentálním hendikepem. Do třetí a čtvrté třídy přestoupili z jiné školy Cyril, Barunka a David, děti se 3. resp. 4. stupněm podpory, konkrétně děti s autismem a závažnými poruchami učení, včetně fyzického hendikepu. Cyril měl nárok na asistenta pedagoga a Barunka měla podporu druhého pedagoga na 20 hodin týdně. Najednou byl ze sborečku sbor. Rychle jsme našli dvě šikovné asistentky a na místo druhého pedagoga přestoupil ze zabydlené kanceláře na speciální škole ze dne na den autor článku. V tu ránu nás bylo i s vychovateli deset. 

Otevřená škola v praxi

Každodenní podpora Adama, Cyrila, Barunky i Davida na Filipce pro nás byla samozřejmá, navíc asistentky Martina a Lucka byly opravdu na svém místě a perfektně mixovaly individuální péči o všechny čtyři děti s podporou učitelek a zbytku dětí ve třídách. Významnou pomocí bylo i to, že dvě učitelky byly kvalifikované speciální pedagožky. 

První roky ve Filipce byly školou pro všechny. Pro děti i dospělé. Je dobré zmínit podporu, kterou škola dostávala od poradny. V roce 2019 byl stále každý pozitivní příklad inkluze vnímán jako něco významného, víceméně nového a hodného následování. Práce poraden ve smyslu podpory inkluze byla zřejmá. Jednoduše řečeno: poradny, které měly na starosti Adama a další děti z Filipky, školu chválily. Speciální pedagogové z poradny dobře věděli, že Adam by ještě před pár lety nastoupil na speciální školu, a dokázali ocenit, že Adam je ve Filipce šťastný a prospívá.

Náročné, ale zvládnuté začátky vedly k tomu, že pověst Filipky jako inkluzivní školy se šířila rychleji, než nás vůbec napadlo. Začaly přibývat telefonáty a e-maily často zoufalých rodičů, hledajících pro svoje dítě školu, která by dítě nejenom přijala, ale dala mu i potřebnou podporu. Filipka se tak během několika let vyprofilovala jako škola otevřená pro všechny a dobře integrující i děti s třetím či čtvrtým stupněm podpory. 
Vedle Adama a Barunky (Cyril se odstěhoval mimo Brno a David už je na SŠ) máme ve Filipce v červnu 2026 pět dětí ve 4. stupni podpory, 16 dětí ve „trojce“ a 45 dětí s „dvojkou“. Děti s Downovým syndromem, smyslovými hendikepy, poruchami chování a učení, děti znevýhodněné fyzicky i mentálně. U žádného z dětí to není jen formálně přiznaná podpora. Opatření, která jsou ve zprávách doporučena, jsou velkou pomocí pro pedagogy a dávají šanci dětem ve škole uspět. Mimochodem, Barunka před pár týdny úspěšně absolvovala náročné přijímačky na výtvarný obor na střední škole, svoji vysněnou volbu. 

Učí se všichni

Je naší snahou nevylučovat žádné dítě ze společných aktivit, ať už je to každotýdenní výuka venku na prvním stupni, tzv. mimoden, výjezdy do přírody i měst nebo „jen“ obyčejný tělocvik či hraní na dvoře. Všechny děti s námi před pár dny absolvovaly týdenní školu v přírodě. Na zimní výjezd jsme pro Adama neváhali půjčit běžkařskou sledge, aby mohl být na lyžích ve Vysočina Aréně, a tak podobně. 

Za sedm let existence Filipky jsme vybudovali školní poradenské pracoviště složené dnes ze čtyř speciálních pedagožek, dvou psycholožek, logopedky, metodičky prevence a zástupu asistentek, asistentů a druhých pedagogů. Jde nejenom o každodenní práci asistenta pedagoga ve všech třídách, ale i o 50 hodin individuální speciálně-pedagogické, logopedické a psychologické péče týdně. Je to náš super speciálně-pedagogický tým. Podpora dětí totiž stojí na lidech a na jejich individuálnímu přístupu k dětem. 

Čtenáře může napadnout, zda ve Filipce nestrádají žáci intaktní či nadaní. Ve škole samozřejmě máme rozvinutou péči o nadané děti, vzděláváme i děti mimořádně nadané, které se často a vysoko objevují ve výsledcích matematických olympiád apod. U sedmnácti loňských deváťáků, byl mezi nimi i David a dalších šest dětí s podporou, nás příjemně zaskočila situace, kdy nás po přijímačkách oslovila novinářka připravující článek z dat CERMATu. Šlo o žebříček deseti nejúspěšnějších ZŠ v Brně a na Brněnsku podle výsledků u přijímacích testů na SŠ. Mezi cca stovkou škol byli deváťáci z Filipky čtvrtí! Všechny děti z devátých tříd, vloni i letos, které Filipku absolvovaly, uspěly u státních přijímaček a nastoupily nebo nastoupí na preferované školy a obory. Tož, chvála inkluze!

Petr Konvalinka, zástupce ředitelky na ZŠ Filipka, mezititulky redakční
foto: Sára Konvalinková