(ČB 3/2026) U nízkého stolu sedí mužská postava. Přesnými pohyby dláta otesává z lipového špalíku nadbytečný materiál. Postavička prince ležící na ponku napoví, co tu vzniká. Jsme v loutkářské dílně nedaleko jihočeské Soběslavi. 

(ČB 3/2026) Vyrostla jsem v křesťanské rodině, od malička jsem byla součástí církve a během svého duchovního růstu jsem se plně ponořila do služby – besídka, dorost, občerstvení a další dobrovolničení. Mojí touhou bylo najít smysl mého života v Bohu. 

(ČB 3/2026) Rozhovor s kaplanem Českého olympijského týmu Oldřichem Chocholáčem.

(ČB 3/2026) Jsou otázky, které se nahlas neříkají snadno. Nezazní u rodinného stolu, neobjeví se v pracovním inzerátu ani mezi dobře míněnými slovy přátel. A přesto jsou to jedny z těch nejdůležitějších myšlenek. Přicházejí tiše. Někdy v noci. Někdy uprostřed obyčejného dne. V drobných pauzách vytržení z reality, nečekaně. A znějí prostě: Je tohle opravdu tvoje/moje cesta?

(ČB 2/2026) Loni uplynulo 80 let od jeho smrti (9. dubna 1945), letos si naopak připomínáme 120. výročí narození (4. února 1906). Dietrich Bonhoeffer, německý luterský farář, teolog, básník, odpůrce nacismu a vězeň, je v naší církvi nejznámější asi jako autor textu jedné z evangelických „hitovek“. Proto jsem její začátek dal do titulku. 

(ČB 2/2026) Pětileté děti jsou krásné. Nejsou to již buclatí andělíčci, projevují svou osobnost a už je na nich trochu vidět, jak budou vypadat jako dospělí. Mezinárodní dny proti rasismu v České republice vstupují do svého pátého ročníku. Vstupují tím také do svého krásného období rozvíjejícího se dětství?

(ČB 2/2026) „Vy slavíte Valentýna? To jako vážně? Vždyť je to jenom jedna velká komerce.“

(ČB 2/2026) Občas i mě hory zavolají a já musím jít. Naštěstí to mám relativně blízko do Jeseníků i Beskyd. Co mě tam táhne? Nejspíš potřeba vyčistit si hlavu, nadýchat se čerstvého vzduchu a rozhýbat tělo. 

(ČB 1/2026) Rozhovor s novým předsedou Ekumenické rady církvi v ČR Pavlem Pokorným.