(ČB 5/2026) „Být zdráv znamená být celistvý, znovu ‚vybudovaný‘, v původní jednotě. V odcizení je člověk rozštěpen, rozštěpení je příčinou různých nemocí,“ čtu si v knížce Kříž od Anselma Grüna. Autor takto interpretuje myšlenku teologa Paula Tillicha o nutnosti přicházet ke kříži, hledat a vnímat jeho střed a stále znovu se nechat vnitřně sjednocovat prožíváním jeho obrovské symbolické hodnoty.

(ČB 4/2026) S narativním designérem Jiřím B. Kotherou o tom, jak se píší příběhové linky pro hru o českém středověku.

(ČB 4/2026) Už od útlého mládí jsem (pod vlivem různých duchovních programů i mládežnických společenství) toužil po povolání. Povolání v duchovním slova smyslu, povolání od Boha. 

(ČB 4/2026) Máme mít víru jako zrnko hořčice. Poslední dobou hodně vzpomínám na svého dědečka, Jaroslava Tlustoše. Měl takovou jednoduchou víru. Prostou. Bůh je láska, Bible je pravda, v neděli se chodí do modlitebny.

(ČB 4/2026) Na začátku každého studia (a tedy i na začátku každého učení) je vhodné vymezit si pojmy, se kterými budeme pracovat. Je to potřebné jednak proto, abychom věděli, o čem mluvíme a rozuměli si, jednak proto, že takové vymezení hned zkraje vrhne vhodné světlo na otázku, kterou se zabýváme.

(ČB 3/2026) U nízkého stolu sedí mužská postava. Přesnými pohyby dláta otesává z lipového špalíku nadbytečný materiál. Postavička prince ležící na ponku napoví, co tu vzniká. Jsme v loutkářské dílně nedaleko jihočeské Soběslavi. 

(ČB 3/2026) Vyrostla jsem v křesťanské rodině, od malička jsem byla součástí církve a během svého duchovního růstu jsem se plně ponořila do služby – besídka, dorost, občerstvení a další dobrovolničení. Mojí touhou bylo najít smysl mého života v Bohu. 

(ČB 3/2026) Rozhovor s kaplanem Českého olympijského týmu Oldřichem Chocholáčem.

(ČB 3/2026) Jsou otázky, které se nahlas neříkají snadno. Nezazní u rodinného stolu, neobjeví se v pracovním inzerátu ani mezi dobře míněnými slovy přátel. A přesto jsou to jedny z těch nejdůležitějších myšlenek. Přicházejí tiše. Někdy v noci. Někdy uprostřed obyčejného dne. V drobných pauzách vytržení z reality, nečekaně. A znějí prostě: Je tohle opravdu tvoje/moje cesta?