(ČB 3/2025) O roli emocí v lidském těle, psychickém zdraví i duchovním životě s psychoterapeutkou Ráchel Bícovou.

(ČB 3/2025) „Dělat ve volném čase něco smysluplného pro druhé.“ „Růst v duchovním životě spolu s druhými.“ „Dát svému životu zřetelný rytmus.“ Tak zněly hlavní motivace lidí, kteří se rozhodli žít v jedné z křesťanských komunit, které jsem v Nizozemí navštívil.

(ČB 3/2025) Mezinárodní dny proti rasismu se připomínají od roku 1966, kdy OSN deklarovalo 21. březen za „Mezinárodní den pro odstranění rasové diskriminace“. V českém kontextu se o zavedení této připomínky již několikátým rokem zasazuje Českobratrská církev evangelická. 
A záměrně nevztahuje dílčí bohoslužby, ekumenické modlitby, akce a festivaly k jedinému dni, ale k širšímu pojetí v rámci roku. Zapojují se sbory, náboženské obce, farnosti, ale také spolky, komunitní centra, střediska Diakonie či městské knihovny. 

(ČB 3/2025) Tělo není jen přílepek nesmrtelné duše, ale tělem jsme. Tento pohled na člověka je mi blízký. S tělem jsme byli stvořeni a bez těla se neobejdeme, bez něj nemůžeme myslet ani myšlenky uskutečňovat. V těle cítíme radost, smutek, lásku, stud, touhu, vztek, soucit, vděčnost… Čím jiným než tělem bychom měli projevovat víru? K čemu by byl v podobenství Samařan, když by se jeho tělo nenechalo hnout soucitem a nepomohlo tělu svého bližního?

(ČB 2/2025) Jak vypadá typický účastník nedělních bohoslužeb v našem sboru? Kdybychom na chvíli odložili náš dobře vychovaný ostych ze zobecňování, věřím, že bychom k této otázce pár možných odpovědí našli. Každý evangelický sbor má svá přirozená specifika a atmosféru, která chtě nechtě určitý typ lidí přitahuje více. 

(ČB 2/2025) 29. prosince 2024 uplynulo již 20 let od tragické nehody, kdy jsem byl na jedné straně já se svojí ženou a dvěma dcerami a na straně druhé zemřela na místě žena a po tři čtvrtě roku zápasu o život i její muž. 

(ČB 2/2025) Razím již nějakou dobu tezi, že nás v jedné církvi i napříč církvemi zásadně nerozdělují naše teologická či filozofická přesvědčení. Tím, čím se podle mého mínění nejvíc lišíme a pro co si také někdy na život a na smrt nerozumíme, jsou naše osobnostní preference a to, co chápeme pod slovem kultura.

(ČB 1/2025) Jmenuji se Bohumír Večerek a narodil jsem se v Novém Jičíně (vlastně dvakrát – jednou mým rodičům a podruhé při křtu), kde dosud žiji. Vystudoval jsem speciální pedagogiku a pracuji v sociálních službě. Také jsem druhé volební období členem sociální komise Rady města Nový Jičín. A v neposlední řadě jsem místokurátorem v našem evangelickém sboru.

(ČB 1/2025) 11. – 22. listopadu 2024 se již po devětadvacáté konala světová klimatická konference COP neboli Conference of the Parties (Konference stran) v ázerbajdžánském Baku.