(ČB 11/2025) Český spisovatel Bohumil Hrabal se kdysi účastnil adventního setkání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou. Poté, co místnost naplnily plačtivé tóny rozladěného klavíru a falešného zpěvu shromážděných farníků, rozvinul Hrabal pozoruhodnou úvahu o kráse.

(ČB 10/2025) V miniseriálu Archivní NEJ vám postupně nabídneme několik zajímavostí ze sbírky prvotisků a starých tisků Ústředního archivu Českobratrské církve evangelické. Ukrývají se tam totiž opravdové unikáty… Vydejte se s námi po stopách těch nejstarších, nejmenších, nejzdobnějších nebo nejexotičtějších.

(ČB 10/2025) Woltersburger Mühle. Woltersburský mlýn. Náhonem teče voda, roztáčí mlýnské kolo, lopatky klapou, vodní elektrárna pracuje. Nad náhonem terasa kavárny. Sedíme u stolků, koukáme na bílou volavku v rákosí rybníka a pijeme kafe. S Klarou a Gerardem. To oni jsou jedním tělem, jednou duší Woltersburského mlýna.

(ČB 10/2025) Zveřejňujeme dopis L. Dlouhého týkající se nedávného prodeje Domku Na Sboru v Kunvaldu doplněný o vyjádření synodní rady.

(ČB 10/2025) Podle zprávy o stvoření jsme dostali skoro všechno. To se týká i pokrmu. Jako omnivor či pantofág, neboli všežravec, nebudu vychvalovat klady takového přístupu k jídlu. Nejsme všichni stejní. Každý se rozhoduje podle svého a vybírá, co mu chutná a co je pro něho vyhovující.

(ČB 9/2025) V miniseriálu Archivní NEJ vám postupně nabídneme několik zajímavostí ze sbírky prvotisků a starých tisků Ústředního archivu Českobratrské církve evangelické. Ukrývají se tam totiž opravdové unikáty… Vydejte se s námi po stopách těch nejstarších, nejmenších, nejzdobnějších nebo nejexotičtějších.

(ČB 9/2025) Rozhovor s organizátorem jídel pro potřebné Lukášem Kalinou

(ČB 9/2025) Časopis Skotské církve Life and Work v letech 2024 a 2025 navštívil všech čtrnáct tamních seniorátů, aby přiblížil dopad reformy seniorátů na místní společenství. Cyklus reportáží vám přinášíme ve zkráceném překladu s laskavým svolením redakce. V čem se můžeme v ČCE inspirovat skotskou zkušeností?

(ČB 9/2025) Na zemi sedí indián a nabízí kolemjdoucím, že jim vyleští boty. Ulicemi jezdí malé tuktuky (něco mezi rikšou a motorkou). Bohatí turisté si fotí nízké domy ve stylu koloniálního baroka. Mezi tím vším se protloukají bosé děti ve vyšívaných šatečkách a snaží se cizincům prodat náramek s křiklavým „I love Guatemala“ za pár quetzale.