(ČB 11/2022) Tereza Halasová vystudovala Evangelickou teologickou fakultu, kde v roce 2021 obhájila dizertační práci Dynamika vývoje českého charismatického a neocharismatického hnutí: Religionistická reflexe vztahu etablovaných denominací a obnovných hnutí. Tereza je zapsána mezi kandidáty služby v církvi, toho času je na mateřské dovolené.

(ČB 11/2022) Závěrečný díl tzv. pandemické trilogie (po výstavách Vanitas a Nadějné vyhlídky) v Centru současného umění DOX sleduje v dílech čtyř desítek českých i zahraničních tvůrců téma moci, nemoci a bezmoci v současném „profesionálním“ umění a v tvorbě autorů zařazovaných do kategorie „art brut“. Výstava, která vznikla ve spolupráci Centra současného umění DOX a spolku ABCD, kromě samotného tématu zkoumá i vzájemnou propustnost obou kategorií.

(ČB 11/2022) Co je to za dvojici? Jak spolu ti dva vycházejí? K čemu tu jsou? Vybavuje se mi lidová píseň Hádala se duše s tělem. Před několika desetiletími ji zpopularizoval písničkář Jaroslav Hutka.

(ČB 10/2022) Posvátná znamení, rozesetá v krajině, jsou duchovním místopisem, kronikou lidských osudů, trvalými dopisy člověka k tomu, kdo ho převyšuje a kdo má moc, ochotu a hlavně lásku ho vyslyšet v jeho volání. Nedivím se, že mnozí lidé viděli v některém z posvátných znamení, ať už šlo o horu, skálu, strom, stavbu, chrám, jedinečný přírodní útvar, nebo kříž, //axis mundi// – osu světa, která právě v tom místě tajuplně spojuje nebe se zemí a s podsvětím. 

(ČB 10/2022) Kateřina Tučková je jedna z nejúspěšnějších současných českých autorek. Hlavními postavami jejích románů bývají zpravidla ženské hrdinky, které čelí nelehkým a často tragickým osudům. Fikční svět svých románů Tučková komponuje kolem skutečných událostí či historických postav. Čerpá přitom i z nejrůznějších archivních materiálů a dalších historických artefaktů, čímž knihy získávají jedinečný punc autenticity.

(ČB 10/2022) Už dávno bývá zvykem považovat zázraky za nesmysl anebo je uměle vysvětlovat domněnkami o tom, že jsou odvozeny z přírodních úkazů. Píše se, že Ježíš chodil po vodě (Mk 6,48–49), ale jakýsi americký profesor vám řekne, že chodil po ledu, což je přece také voda. Téma zázraků prostě znepokojuje, ale to je mu vlastně odedávna vlastní – a kdo chce znepokojení ze sebe rychle setřást, potřebuje snadné vysvětlení. 

(ČB 10/2022) Židovská obec v Praze mnoho let upozorňovala na podezřelý původ dlažby v dolní části Václavského náměstí. Indicie naznačovaly, že dlažební kostky, použité za minulého režimu k vydláždění náměstí, jsou vyrobeny z rozřezaných hřbitovních náhrobků, se kterými se ilegálně obchodovalo. Do kupčení s náhrobky bylo kromě představitelů tehdejšího režimu zapojeno i podsvětí, které chtělo zpeněžit cennou švédskou žulu. 

(ČB 10/2022) Od útlého věku ráno do kostela, do nedělní školy, v týdnu na biblickou hodinu pro děti, posléze na konfirmaci a konečně na mládež. Model, který byl, alespoň z mého pohledu, součást života mnoha dnešních mladých lidí.

(ČB 9/2022) V posledních měsících pracujeme v Adaptačním centru Chodov pro děti ukrajinských uprchlíků. K této práci jsme se dostali vlastně náhodou a nejedná se o církevní iniciativu, nýbrž o zcela sekulární Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU). Přesto o naší zkušenosti chceme psát právě do evangelického časopisu. Překvapivě totiž právě na pozadí této necírkevní činnosti s údivem každý týden rozkrýváme, co vše českobratrsko-sesterská komunita dokáže!