Poslední slovo: On the Road

Podobnost jsem tehdy viděl i v závěru obou příběhů. Sal nakonec zůstává sám a opuštěný, stejně jako Ježíš. Při mladickém čtení mi takové vyústění nevadilo. Vždyť je to přece úděl nekonformního člověka: kdo žije jinak, musí počítat s nepochopením a odmítnutím. I muzikál Jesus Christ Superstar, další důležitý impuls mého obracení, končí podobně – ukřižováním. Po něm už nic nenásleduje. Ježíš, zde zobrazený jako toulavý hippie, byl pravdivý a inspirativní. Víc se prý říct nedá. A to má stačit.

Dnes, po letech, mám potřebu se ptát jinak. Proč vlastně Sal Paradise zůstal osamělý? A hlavně: nechtěl bych tak skončit i já.

Byl Sal neschopný vztahů? Neuměl o ně pečovat? Připomíná oněch patnáct procent dnešních mužů, kteří otevřeně přiznávají pocit osamělosti? Anebo je jeho samota romantickým duchovním ideálem, jaký dnes někteří obdivují – třeba když se bestsellerem stane kniha //Raději zešílet v divočině//?

Jenže tak to v románu není. Sal je člověk nesmírně družný. Kniha je zaplněna oblaky bohémských postav a Dean Moriarty je jeho stálým průvodcem.

Mohli bychom mít také pokročilejší podezření, že v příběhu chybějí blízké vztahy – podobně jako u mnoha dnešních lidí, kteří jsou sice sociální, ale vyhýbají se důvěrnosti a intimitě. Ani toto však Salovi nechybí. Takových vztahů má hned několik. S Deanem jsou si blízcí až existenciálně: sdílejí intenzivní, místy dokonce spirituální zkušenosti, které je – alespoň zdánlivě – stále těsněji sbližují.

Tak v čem je tedy problém? Proč Sal nakonec zůstává sám? Protože v jeho příběhu chybějí vztahy pečující. Vztahy, které by nesly lásku i odpovědnost. Sdílení silných prožitků samo o sobě nestačí. Ani duchovní extáze nedává vztahům trvanlivost. Společenství drží pohromadě teprve tehdy, když se k blízkosti přidá péče, věrnost a ochota nést druhého i v obyčejnosti a slabosti.

A tady se dostáváme k dobrému poučení i pro církevní časopis. V našich sborech usilujeme o vztahy – k Bohu i k sobě navzájem. Sdílíme zkušenosti víry, prožitky, svědectví. To je důležité, ale nestačí to. Láska nemá zůstat jen názorem nebo emocí. Má se stát postojem. Konkrétní pomocí. Trpělivou oporou.

Podle evangelia Ježíš sám nezůstal. V jeho vzkříšení se zjevila Boží láska k němu – i k nám.

Aleš Wrana, školní kaplan Konzervatoře EA
foto: ARo