Setkání a setkávání

31. srpna 2026

(ČB 7+8/2026) Nic nenahradí osobní setkání a nejinak tomu bylo při setkání s Peterem Sorátem. Nedošlo by k němu bez správkyně kostela u sv. Martina ve zdi v Praze, paní Marty Vrškové. Marta stejně jako Peter pocházejí ze Slovenska. Oba dva jsou svým způsobem spojení s Prahou. Martu znám už léta. Petera jsem měla teprve osobně poznat. A tak začalo setkání s ním díky Martě a iniciativě pana Davida Jurecha pomalu krystalizovat.

Setkání a setkávání
31. srpna 2026 - Setkání a setkávání

S Peterem jsme si dali sraz před kostelem sv. Ludmily na náměstí Míru. Peter na rozdíl ode mě byl na místě srazu včas. Cestou do ne zcela konkrétního cíle mi Peter v několika desítkách minut vylíčil svůj životní příběh, cestu, která ho nakonec přivedla k životu na ulici. Ten trval víc než 9 let. Poutavě o tom Peter vypráví v knize, kterou napsal. Kniha se jmenuje Pouličný diviak. Zo života na ulici a vyšla v roce 2012. 

To je také rok, kdy Peter začal žít jinak, už ne na ulici, i když, jak sám říká možná zůstal stále bezdomovcem. Jeho domovem je od roku 2023 malý pokoj v evangelické ubytovně. V roce 2018 pak Peter vlastním nákladem vydal druhou knihu a od té doby následovaly další knihy a jejich vydání jako např. Medzi kniha pojednávající o dětství na faře nebo Trhovisko Miletičova

Už při osobním setkání s Peterem jsem pochopila, jak neobyčejný a plný životní síly, kreativity a důvěry v život Peter je. Mluvil o svých studiích teologie, o rodině, která ho od dráhy faráře spíš odrazovala, respektive nevěřila tomu, že je to pro něj dobrá volba. Peter absolvoval teologii, religionistiku a filozofii v Bratislavě, získal magisterský titul. V rámci studia strávil rok na Evangelické teologické fakultě v Praze. Je však přesvědčený, že žádný lidský obor se nedá vystudovat. Je to nekonečný proces a nakonec člověk stejně nic neví. Peter se nikdy o službu faráře nepokusil, dle svých slov si však v kontaktu s lidmi někdy připadá jako farář-psychoterapeut. 

Bezesporu umí naslouchat, rozmlouvá s lidmi, ať už na trhu Miletička nebo během provázení po Bratislavě. Osobní setkání s Peterem stojí za to. K němu došlo i během pastorálky v dubnu tohoto roku. Setkali jsme se u Martina ve zdi. Petr vzpomínal na svá studia v Praze, hovořil o zklamání z konkrétních setkání a rozhovorů s faráři, zároveň připustil, jak náročné povolání to je. V souvislosti s podobenstvím o hřivnách (Mt 25,14–30), které bylo základem pobožnosti, zmínil, že člověk může objevit svoji hřivnu i tím, že začne něco dělat. Najednou je to tu – „hle, hřivna“, o níž člověk předtím netušil, že by ji měl. 

Knihy Petera Soráta je možné zakoupit přímo u autora na trhu Miletička v Bratislavě anebo objednat poštou. Kniha Pouličný diviak existuje také jako audio kniha a je možné ji zakoupit za dobrovolný příspěvek. 

Kontakt: _.Go8Wig~8GjGK_eWbyhT~c nebo facebook.com/peter.sorat

To, o čem Peter mluví, sám zažil. Domnívá se, že „člověk je od narození po smrt časovým bezdomovcem“, a tak je podstatná právě ta přítomná chvíle. Petr připouští, že žít jako bezdomovec v malém městečku nebo na vesnici je mnohem náročnější než život v anonymitě města Bratislava. Čím větší město, tím větší možnosti přežití se nabízejí. Život na ulici přežijí jen psychicky odolní jedinci, jak Peter ve své knize uvádí a ví, o čem píše. Peter je důkladný pozorovatel života, píše o závislostech a uvádí konkrétní příklady lidí, s nimiž se setkal, s nimiž něco prožil – to dobré i to, co pak vyhodnotil jako zklamání. Uvádí příběhy lidí, kteří nalezli sílu vymanit se ze své konkrétní závislosti. Sám tu svoji zvládl, konkrétně závislost na hraní rulety. Přišel kvůli ní o rodinu, chtěl spáchat sebevraždu, dostal se na úplné „dno“. Našel v sobě přes to všechno vnitřní sílu učinit změnu – začít žít jinak. Svoji zkušenost popisuje v již zmíněné knize Pouliční diviak. Je to kniha o odvaze, vnitřní síle, ale i o víře, že život stojí za to. Peter píše o svých životních zkušenostech s bezdomovectvím, z toho všeho ale nevylučuje víru v Boha. Vnímá ji jako „zkoušku i šanci na odražení se ze dna a zároveň jako zmrtvýchvstání v životě“. Spíše než o „Bohu“ mluví Peter o životě s velkým „Ž“ a také o naději, bez níž podle jeho slov nemá život smysl.

Bezesporu vnímá Peter život na ulici jako síto. Jak sám píše – nejlepší a nejpevnější lidi potkal na ulici a někdy je to jen jeden člověk ze sta, někdy ze sto padesáti, někdy z tisíce. Bezdomovectví je pestré, má mnoho podob, je plné kast a lidí, kteří bojují a nevzdávají se. Nazývá ho „vypáleným znamením zla a neúspěchu“, zároveň je Peter za bezdomovectví rád. Považuje ho za nejdůležitější zkušenost ve svém životě. 

Kristýna Malíšková Pilecká, farářka