(ČB 5/2022) Mám ráda pohádky. Dopadnou vždycky dobře. Vždycky, i když je děj sebespletitější a napínavý. Ta jistota = paráda pro všechny přecitlivělé. Stejně tak dnes – jdu si s kýblem vyzvednout odkopek chřestu do vedlejší zahrady, vybavená v hlavě užitečnými informacemi, nasbíranými loni, a hromadou koňského hnoje, nasbíranou letos. Tak, aby se to povedlo a domácí zelené zlato rostlo.