(ČB 6/2022) Přípravy Sjezdu (nejen) evangelické mládeže 2022 jsou v plném proudu. Organizační skupinka se schází, úkolů přibývá a setkání se pomalu, ale jistě rýsuje. Jedním z úkolů byla distribuce plakátů do jednotlivých sborů.

(ČB 6/2022) Tradice nejsou vždy to, čeho bychom se měli držet. Pro mladší ročníky slovo tradice už často nabylo spíše negativních konotací. Máme však tradice, které jsou dobré a stojí za to se jich držet.

(ČB 5/2022) Porada mládeže má původ v církevních řádech. Jedná se totiž o volební orgán celocírkevního odboru mládeže (COM) a zástupců mládeže, delegovaných na synod (nejvyšší církevní orgán). Vzhledem k délce mandátu by stačilo, kdyby se tato porada konala jednou za dva roky a jediným programem by mohly být právě zmíněné volby.

(ČB 5/2022) Mám ráda pohádky. Dopadnou vždycky dobře. Vždycky, i když je děj sebespletitější a napínavý. Ta jistota = paráda pro všechny přecitlivělé. Stejně tak dnes – jdu si s kýblem vyzvednout odkopek chřestu do vedlejší zahrady, vybavená v hlavě užitečnými informacemi, nasbíranými loni, a hromadou koňského hnoje, nasbíranou letos. Tak, aby se to povedlo a domácí zelené zlato rostlo. 

(ČB 4/2022) Je pátek 18. března dopoledne a v druhém patře zadní budovy Husova doma se na adrese Ústřední církevní kanceláře sejde ilustrátorka, architekt a studentka dějin umění. To není začátek vtipu, ale příběh o tom, jak odborná komise posuzovala návrhy vizuální identity Sjezdu (nejen) evangelické mládeže 2022.

(ČB 4/2022) První jarní zeleň dává příslib obohacení mého jídelníčku. Jsem žravý, tedy jde mi hlavně o objem, ideálně s minimálním přísunem kalorii. Talár přikrývá množství hříchů – zvláště dietních. Ale co je moc, to je moc, a když se pneumatika na břiše pomalu mění v pneuservis, zpozorním i já. 

(ČB 3/2022) První dva únorové dny patřily vedoucím odboru mládeže napříč českými církvemi. Mezidenominační akce volně navázala na setkání zástupců leuenberských církví, které se konalo v prosinci v Pardubicích.

(ČB 2/2022) Pokud se pohybujete virtuálním světem, pravděpodobně jste už narazili na fenomén, který jako jeden z mála dokáže člověku zkazit náladu s téměř stoprocentní jistotou – na motivační citáty. Často nic neříkající konstrukce (motto „Když nemůžeš, přidej“ je oproti nim v duchaplnosti nedostižné), které vás sice k ničemu nepřimějí, za to vás spíš znovu „vrátí nohama na zem“ a ukážou vám vaši malost a nedokonalost. Zvlášť depresivní nálada nastane, když vidíme vedle sebe ty, kteří bez obtíží překážky překonali, zatímco my se válíme daleko za nimi v prachu a k tomu přiletí odkudsi motivační citát, který nám podstatě vynadá, že jedinou překážkou seberozvoje jsme my sami a za svůj neúspěch tak neseme plnou zodpovědnost. 

(ČB 2/2022) Milovníci Forresta Gumpa vzpomenou obstarožního hipíka, který chce po běžícím Forrestovi nápad na dobrý slogan. Než se běžec vzmůže na odpověď, je tazatelem upozorněn, že vyšlápl fakt velký psí exkrement. No – to se stává… Francouzštináři si ve stejné souvislosti spíše povzdechnou „c'est la vie“, čtenáři Kurta Vonneguta „haj hou“.