Chvála tělesnosti

Pavel nezapomněl na slzy, které skanuly z jeho očí při jejich posledním rozloučení (2Tm 1,4). Při vzpomínce na církev v Tessalonice se modlí přehorlivě dnem i nocí, aby mohl opět spatřit tvář svých bratří (1Tes 3,10). 

Stařičký Jan si uvědomuje, že jeho radost bude tehdy plná, když se bude opět moci shledat se svými věřícími přáteli, s nimi od úst k ústům promluvit a nebude již odkázán na papír a černidlo (2J 12). Žádný křesťan se nemusí hanbit za to, že je příliš tělesný, jestliže touží po tělesné přítomnosti spoluvěřících.

Člověk byl přece stvořen v těle, v těle přišel i Boži Syn k nám na tuto zem. V těle byl vzkříšen, v těle přijímá věřící člověk Pána Ježíše do svého srdce. V těle se uskuteční i vzkříšeni z mrtvých a s ním i obecenství Božího stvoření. Skrze tělesnou přítomnost bratra oslavuje věřící Stvořitele, smírce a Vykupitele. Boha Otce, Syna i Ducha svatého. Vězeň, nemocný či křesťan v rozptýlení spatřuje v tělesné přítomnosti věřícího bratra milostivé znamení trojjediného Boha. Navštěvující i navštívený poznávají při vzájemném setkání Krista v těle přítomného.

Proto se přijímají navzájem v pokoře, úctě a radosti, jakoby přijímali samotného Krista. Jeden od druhého přijímají požehnání od Pána. Jestliže spočívá tak veliká blaženost už při pouhém setkání dvou věřících, oč větší bohatství se nabízí tam, kde se ti věřící mohou těšit z každodenního vzájemného obecenství.

Jaroslav Pechar

Citováno z knihy Dietricha Bonhoeffera Život v obecenství (1939).