Buď nové stvoření!

Země pustá a prázdná, nesličná, houšť a poušť. Něco, v čem není lad a řád. Něco, co nemá hlavu a patu. A Bůh tvoří a rozděluje. Tvoří světlo a odděluje je od tmy. A vědec se překvapeně drbe za uchem a ptá se, jaké to bylo světlo, když Slunce, Měsíc a hvězdy mají ještě pár dní času… Ale to je přesně ten zmatek. Důležité není „co“, ale „proč“ – aby byl řád. Aby byl smysl. Aby to hlavu a patu mělo, tak Bůh tvoří, odděluje světlo a tmu a stanoví den a noc, byť, ano, bez Slunce to čistě fyzikálně žádný smysl nedává. Ale pro nás lidi je den a noc důležitá věc bez ohledu na to, na základě jakého konkrétního astronomického jevu vznikají. Jsou znamením Boží moci a znamením počátku řádu. 

Vody nebeské a pozemské – geolog se ptá, o čem že je tu u všech všudy řeč. Ano, jsou lidé, kteří dumají nad tím, že tu kdysi byl jakýsi vodní obal země, který se zhroutil při potopě světa. Leč to je právě to míchání našeho současného poznání, které ví, že zeměkoule není cosi obklopeného vesmírným oceánem, a biblického příběhu, který se neptá „co“, ale „proč“. Ta klenba je tu, aby člověka chránila před nebezpečím, které tam kdesi vysoko a daleko může být. Izraelci se bojí moře. Tuší v něm tajuplné a nebezpečné obludy. Kdo ví, jak supertajuplné a supernebezpečné obludy se ukrývají v onom praoceánu! Ale netřeba se bát. Bůh učinil klenbu a oddělil vody od vod. Ony obludy zůstávají kdesi v Božím prostoru, a ten se s tím naším lidským neprotíná. Klenba je hranice oddělující duchovní světy. To je to „proč“, které se skrývá v oddělení vod pod nebem od vod nad nebem. 

Žijeme tady na zemi, kterou Bůh oddělil od pozemských vod. Jsou tu kytky a svítí na ně ve dne sluníčko a v noci měsíček a hvězdičky. A pak tu jsou ryby, ptáci, savci, plazi a hmyzáci a vůbec všechna ta živočišná havěť. A nakonec i lidé. Biolog s překvapením sleduje, že by to mělo všechno být býložravé a dumá, jak to ten tygr dělal, když fakt vlákninu trávit neumí. 

A znovu a dokolečka – ptá se na špatném místě. Na tuto otázku Bible neodpovídá. „Proč“ – ne „jak“! V Božím plánu je, aby bylo v celém stvoření dobře. Aby se nic nekousalo a nepralo. Darwinismus a jeho boj o přežití není špatný, protože to tak historicky nebylo. Možná bylo. Co já vím… Darwinismus je špatný tím „proč“ – když se jím necháme určovat. Když se budeme podle jeho pravidel k sobě chovat. Když si řekneme, že v práci je to prostě jen další zápas o přežití silnějšího, protože slabšího při příští reorganizaci vyhodí. Že ostré lokty, a když ne ostré zuby, tak ostrý jazyk – že to tak má být. Že tak se k sobě máme chovat, protože jsme to dostali od evoluce do vínku. Nu – právě tady řekne Bible, že tohle není naše původní určení. Ať už jsme se tady objevili jakkoliv, ubližovat si nemáme. Nejsme zvířata. Jsme lidi. 
Lidé tomu mají šéfovat, to v Božím plánu je. Jde o to nějakým způsobem na tomto světě reprezentovat Boha. Konat v tomto světě jeho dílo. Prací i odpočinkem, jak k tomu ukazuje sedmý den stvoření. K tomuto „proč“ se člověk vrací, když se stává novým stvořením v Kristu. Obrácený křesťan si na příkladu Pána Ježíše uvědomuje, že ostré lokty, a když ne ostré zuby, tak ostrý jazyk – že to tak být nemá. To není původní Boží plán. Jestli jsme se začali přizpůsobovat zvířatům a jejich zápasu o přežití, tak docela určitě přestáváme být vládci stvoření a reprezentanti Boha na zemi. Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, ale je to fakt „pod vobraz“. V tu chvíli potřebujeme tu změnu. Nové stvoření. Obrácení. Stát se ze zvířete zase člověkem. Takovými, jací máme být. Od Pána Ježíše máme dost informací a vodítek k tomu, abychom poznali, co to znamená v životě každého z nás.

Jaroslav Pechar

foto: pexels.com