(ČB 9/2026) V roce 2011 se uskutečnil první příměstský tábor v letohradském evangelickém kostele s názvem „Za angličtinou do kostela“. Tématem toho letošního byla laskavost a přátelství.

(ČB 9/2026) Nymburští evangelíci donedávna využívali velkou část prostor farářského bytu. Větší akce se musely konat venku, což bylo na podzim a v zimě téměř nemožné. Po 27 letech působení rodiny Roskovcovy a v období dvouletého čekání na nového faráře Davida Šorma se proto rozhodli revitalizovat faru z roku 1898, zajistit prostor pro větší skupiny a více se otevřít ostatním sborům. Podobně jako u jiných velkých stavebních projektů se i zde ukázala vyšší nákladovost. Zásadní pomocí je tak sbírka církve na Hlavní stavební projekt Jeronýmovy jednoty na rok 2026.

(ČB 9/2026) Každoroční hledání, vymýšlení a shánění vhodných materiálů pro hodiny náboženství zná nejeden farář, učitel náboženství či katecheta. A také dobře ví, že nedělní škola není škola. 

(ČB 9/2026) Předposlední srpnový týden patří již tradičně v Sola gratia letním varhanním kurzům. Postupně se zde i letos vystřídaly tři skupiny varhaníků ze všech koutů naší církve. Milé společenství, spousta inspirace a podhostýnské klima povznášejí ducha i duši tak, že si člověk připadá jako v lázních.

(ČB 9/2026) Rozhovor s ředitelkou Ivanou Kováčovou o tom, jak se speciální škola Diakonie v Merklíně rozšířila o další pobočku.

(ČB 9/2026) Ohlédnutí za Strategickým plánem.

(ČB 9/2026) Rozhovor se strojvedoucím a bývalým farářem Janem Satkem o dvou službách na „f“, které doprovázejí druhé na cestě.

(ČB 9/2026) „Kdybychom byli schopni vidět duši, a nejen tělo, kdybychom dokázali číst v lidských srdcích a nenechali se ovlivnit vnějšími věcmi, uviděli bychom něco velice důležitého – Člověka.“

(ČB 9/2026) Když slyším název tohoto čísla, vybaví se mi Kerouacův román. Už dlouho ho mám pevně spojený s křesťanstvím. Uvěřil jsem kdysi na beatnický způsob – a Na cestě pro mne patřilo k iniciačním knihám. Nesla v sobě výzvu: vyjít ze stávajících společenských struktur a vydat se hledat vlastní cestu. Tak jako to učinil Ježíš. A po něm i Sal Paradise, hrdina Kerouacova románu.

(ČB 7+8/2026) Překročit hranici ke druhému někdy není jednoduché. Občas ale stačí jen takhle málo – natáhnout ruku. Příkladem nám v tom může být Ježíš, který mezilidské hranice překračoval. Úplně obyčejně: otevřeností, milosrdenstvím, láskou.