(ČB 3/2023) Českobratrská církev evangelická disponuje množstvím historických staveb, které jako svědkyně doby i zrcadla sborových společenství pokrývají všechny etapy jejího působení. K tomuto pestrému dědictví se v posledních více než 30 letech přidávají především rekonstrukce již existujících prostor, které evangelická společenství využívají ke slavení bohoslužeb. 

(ČB 3/2023) V samostatném článku představila historička umění Anna Boučková několik pozoruhodných řešení liturgického prostoru v českobratrském prostředí. Pro hlubší sondu jsme si vybrali jiný projekt, který Anna ve svém textu záměrně opomenula, přestože jej považuje za „architektonickou událost posledních let“. Jde o rekonstrukci interiéru evangelického kostela na pražském Smíchově.

(ČB 3/2023) Tabulky jsou spolu s talárem nedílnou součástí liturgického oděvu evangelických duchovních. Málokdo ale tuší, jak se ty pro českobratrské evangelíky vyrábějí.

(ČB 3/2023) Kdybyste měli možnost jednu věc na bohoslužbách změnit, aby byly víc podle vás, co by to bylo?

(ČB 2/2023) Začíná postní období, čas, který má jako jedno ze zásadních témat obrácení – a mě při tom množství očekávaných zamýšlení a kázání o tom, co je špatně a co potřebuje napravit, napadá, jestli to letos nevzít za jiný konec. Od toho horšího (a pohoršování) svou pozornost opravdu obracet k lepšímu… 

(ČB 2/2023) Vést rozhovor se svým přímým nadřízeným je ošemetné. Pokud k tomu u mě v minulosti došlo, nebyla to povětšinou příjemná zkušenost. Na svém současném šéfovi si proto vážím toho, že je možné s ním hovořit otevřeně a téměř o všem. 

(ČB 2/2023) Křesťané jsou příjemci „dobré zprávy“, což je český překlad slova evangelium. Představme si život každého člověka jako komunikační síť, která ho spojuje s jeho blízkými i dalekými současníky, ale i předky a potomky. Evangelium znamená, že se člověk zapojí do mnohem širší sítě.

(ČB 2/2023) Základem křesťanské životní cesty je obnovení našeho vztahu k Pánu Bohu. A naše vztahy k lidem kolem nás – manželské, rodičovské, přátelské, kolegiální… Ty by měly z naší strany alespoň v malém odrážet nezměrnou Boží věrnost, velkorysost a lásku. To, jaké vztahy máme s našimi blízkými, je často hlasitějším vyznáním či svědectvím o naší víře než naše slova.

(ČB 2/2023) Malá ukrajinská vesnice Veselynivka leží 120 kilometrů severně od přístavního města Oděsa. Přesto ji obývají převážně Češi. Veselynivku totiž založili před sto lety potomci českých pobělohorských exulantů. Mezi starousedlíky patří i Marie Provazníková, která už čtvrtstoletí vede jako výpomocná kazatelka tamější evangelické společenství.