Poslední slovo: Ježíš učitelem

My dnes totéž uděláme paradoxně na konci tohoto čísla, ale věřím, že to nebude na škodu. Naopak doufám, že krátký dovětek ukáže téma, o kterém jsme spolu na předchozích stránkách četli, z trochu jiného úhlu pohledu.

O Ježíšově učení se především učí jak jinak než na teologických fakultách. A hned na prvních sezeních, která se slovutnými profesory budoucí bohoslovci na naší ETF UK absolvují, padne mimo jiné poměrně banální otázka: Kdo je vlastně onen Ježíš Kristus, o kterém se budeme v následujících letech nemálo bavit? Jaké přívlastky mu můžeme připsat? Za koho Ježíše považovat?

V jednoduchosti otázky se skrývá nejen krása, ale především její nemalá záludnost. Mému ročníku ji položil děkan Gallus – a potměšile se přitom usmíval. Ani se mu nedivím. Zkuste si koneckonců sami vzít tužku a začněte sepisovat jednotlivé odpovědi, jak vám vytanou na mysl. Na papíře se postupně objeví všelijaké pojmy: Boží syn a spasitel, prorok nebo nábožensko-politický vůdce… Sami uznáte, že jde o dost různorodé charakteristiky.

Vsadím se ale o co chcete, že mezi nimi nebude chybět pojem „učitel“. Tedy Ježíš jako etický a náboženský guru, jako myslitel – tak nějak Ježíše vnímá většinová společnost. Přiznejme si, že nám coby křesťanům se tento pohled příliš nepříčí. Pěkně zapadá do smířlivého obrazu, ve kterém bychom chtěli lidem vně našich kostelů Ježíše (a tak trochu i sami sebe) vykreslit: jako postavu nadanou životní moudrostí a jedinečnou zkušeností, již předává dál každému, kdo hledá, každému, kdo tluče a doufá, že mu bude otevřeno.

Zní to pěkně, že? Troufám si ale říct, že jestli jsme se tehdy na úvodním semináři měli o Ježíši něco skutečně naučit, byl to fakt, že přiřknout mu roli náboženského učitele zdaleka nestačí. Je pro něj a pro jeho učení příliš těsná. Mluvíme-li o Ježíši a chceme-li jeho učení poznat z křesťanského pohledu, nelze se s učitelskou úlohou spokojit – a to i přesto, že právě kázání a podobenství, ve kterých k nám na stránkách Bible promlouvá, jsou tím, v čem se dává lidem nejblíž poznat.

Nemyslím si, že Slovo, ke kterému se hlásíme a z něhož bereme inspiraci pro svůj život, má svou autoritu jen a pouze proto, že jej zhmotnil a naplnil přímo jednorozený Syn Boží. Pravděpodobně by vedle jiných „návodů na život“, které známe od různých koučů, psychoterapeutů, filozofů a dalších moudrých, ale přesto stále jen běžných lidí, obstálo stejně dobře i bez nadpřirozeného zakotvení. Vždyť soucit, empatie a láska k bližnímu jsou docela univerzální hodnoty. Ovšem bez víry v Kristovu oběť za náš život budeme učení, které Ježíš potvrzuje nejen slovem, ale i svým skutkem (tj. svou smrtí na kříži), číst chtě nechtě jinak – a to neúplně.

Alexander Koukol
foto: ARo