Jednoduchá, prostinká víra

Co ty naše moderní diskuze o hlubinách? Někdy nás mohou zavést do hlubin opravdových, ze kterých se těžko navrací na světlo. Když jsem o biblickém textu chtěla polemizovat, dědeček se rozzlobil a řekl mi: „Ty nevěříš, že Bible je pravda?“ Stejně tak mluví i teta Věra: „Víš, já prostě věřím, že to, co je v Bibli napsané, se opravdu stalo.“

Závidím dědečkovi jeho nekomplikovanou důvěru v Boží všemohoucnost. Můžeme se dohadovat o Jonášovi, jestli byl ve velrybě, nebo dlouze řešit Joba a Satanovy sázky s Bohem. Ale nakonec přeci věříme na zázraky! Miminko narozené z panny. Svět stvořil Pán Bůh.

Nemusíme být odborníci na Bibli a studovat ji a pitvat nožíkem. Lepší bude ji vzít srdcem, žít Bibli, nechat se unést Boží láskou, u té všechno dobré začíná. Co si přečtu, podle toho se snažím konat.

Dědeček mi chybí, zemřel před třemi lety. Byl mi vzorem, chodil do ČCE i CB, aby obě církve podpořil. Pomáhal se stavbou modliteben, rád pracoval, uměl i odpočívat. Jeho odkazem se stala prostinká víra, která nehledá nic než Boží blízkost. Ten nejlepší přítel je Ježíš. Krásnou vlast na nebi připravil věrným svým Spasitel.

Anna Billová Šnoblová
foto: pexels.com