(ČB 3/2025) Pro křesťanskou spiritualitu je určující Ježíšův výrok podle Janova evangelia: „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4,24) Tento výrok počítá s bezvýhradnou prioritou Ducha. Být veden Duchem pak znamená navazovat na jeho působení a rozvíjet vlastní, osobní duchovnost. Pravda je ryze duchovní, a pokud k ní směřujeme, pokud se s ní vůbec nějak zaplétáme, počínáme si duchovně.

(ČB 3/2025) Co je pro vás povznášející?

(ČB 2/2025) „Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh.“ Tak začíná Janovo evangelium, které nevypráví o Ježíšově narození, ale bere to z většího odstupu: to aby bylo jasno, že co Bůh lidem přeje, to tu bylo od samého počátku a platí to pořád.

(ČB 2/2025) Když tu a tam zazní někde ve veřejném prostoru název Bílá hora, často se jedná o symbolický pojem, o odkaz na cosi jako národní trauma. Bílá hora je spojena s bitvou, která na dlouhá léta ovlivnila svobodu vyznání a život v českých zemích. Zároveň je ale v současnosti i domovem a místem ekumenických setkání. O tom, jak se na Bílé Hoře žije a jaké světlo do toho vrhá Boží vtělení, mluví v našem rozhovoru sestra Anežka.

(ČB 2/2025) „Boží vtělení v Ježíši Kristu“ je zaběhaná fráze, ovšem vznosná až natolik, že je nám možná právě tím dost vzdálená. Nekonečný a věčný Bůh se vtělil do konečného a smrtelného člověka. Tento člověk, Ježíš z Nazareta, navíc žil už hodně dávno a úplně jinde a jinak než my dnes. 

(ČB 2/2025) Umělecké ztvárnění Ježíše Krista nabývalo v dějinách církve různých podob. Křesťanská ikonografie podává nepřeberné množství příkladů, jakým způsobem umělci zpracovávali jednotlivé události Ježíšova života či obecně christologické motivy. 

(ČB 2/2025) Některá jubilea jsou tak veliká, až je těžké pořádně je pojmout. Rok 2025 přináší křesťanským církvím jubileum mimořádných rozměrů. Letos uplyne 1700 let od prvního ekumenického sněmu v Nikáji. 

(ČB 2/2025) Jaké Ježíšovy tělesné aspekty jsou pro vás nepředstavitelné?

(ČB 1/2025) „Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.“ (Ef 5,29)