(ČB 11/2025) Pojem „krása“ zní samozřejmě. Domnívám se však, že tento pojem skrývá problém. Rád bych se proto nejprve zamyslel nad problematikou lidského myšlení, které má tendenci zjednodušovat. Zjednodušení potřebujeme, abychom mohli vytvářet praktické věci vhodné k životu. 

(ČB 11/2025) Pohled na lidské tělo, jeho „krásu“ a důstojnost dostal, z pohledu klasického ideálu krásy, během období od 3. do 7. století pořádně zabrat. Jen těžko si můžeme představit větší rozdíl než ten mezi polonahou nymfou s mušlí (obr. 1) z druhého století, dnes dochovanou v římské Galerii Borghese, a zobrazením svaté Anežky v apsidě stejnojmenného římského chrámu z let 625–638 (obr. 2). 

(ČB 11/2025) Co pro vás znamená fyzická krása? Jaký jí přisuzujete význam?

(ČB 10/2025) Kdo přichází ve mně, nikdy nebude hladovět. (Jan 6,35a)

(ČB 10/2025) Rozhovor s farmářem Martinem Chadimem o zemědělství šetrném k přírodě.

(ČB 10/2025) Večeře Páně je přímo pokladnicí symbolů a mnohovrstevným děním, které nás může pokaždé trochu jinak oslovit a jinak zasvítit v našem životě víry.

(ČB 10/2025) Náboženství se v minulosti promítalo snad do všech oblastí každodenního života, stravování nevyjímaje. V Polabí, kraji bohatém na úrodu i náboženskou různorodost, se církevní svátky a liturgické předpisy odrážely nejen v kalendáři, ale i v tom, co se jedlo. Postní jídla, sváteční pečivo i slavnostní pokrmy tvořily rytmus roku, který byl pevně svázán s vírou i místními zvyky. Jak se tyto tradice vyvíjely – a co z nich přetrvalo dodnes?

(ČB 10/2025) Křesťanství v minulosti působilo nejen na lidské jednání, výrazně ovlivňovalo také životní koloběh, ve kterém se střídala práce s odpočinkem, všední dny přerušovaly svátky a slavnosti. Působení církve bylo znatelné také v oblasti lidského jídelníčku a stravy. Jednak prostřednictvím postních období, ve kterých se strava omezovala, ale také svěcením nedělí a svátků, kdy byla strava bohatší. Modlitba či alespoň znamení kříže předcházely nejen každému dennímu jídlu, ale často provázely také přípravu pokrmů. 

(ČB 10/2025) Jmenuji se Klára, je mi 23 let a sdílím svou zkušenost s psychickým onemocněním jménem porucha příjmu potravy (krátce budu psát „PPP“).