Křesťanské hodnoty ano, nebo ne?

Ty výzvy mohou žít vedle sebe. Mohou být v akci současně, mohou přinést mnoho dobrého. Je přitom jasné, že držet se Krista je podstatné. On přece dává život i za hranicí naší smrti. A je také jasné, že křesťanské hodnoty život za hranicí smrti nedávají. 

Ale pozor. Změnit jejich důležitost může způsobit mnoho zlého. Může způsobit zneužití křesťanské víry, může brát Boží jméno nadarmo. Zneužití, které Krista mrzí. Nebo uráží?

Kdy toto nebezpečí nastane? 

No, právě tehdy, když někdo označí výzvu k držení křesťanských hodnot jako důležitější. Neřekne to takhle naplno, to ne. Ale častým a výlučným důrazem na výzvu A způsobí, že se stane výzvou číslo jedna. Top. Pak, aniž se nadějeme, nám hrozí svedení z úzké cesty s Kristem na širokou cestu bez Krista.

Záludné je, že to nebezpečně na první pohled nevypadá. Neříká se doslova, že výzva B je špatně. Ona se ta výzva B totiž vůbec nezmiňuje. Možná proto, že si s ní vyzyvatel neví rady. Případně v ni a její moc nevěří. Neobjevil její sílu. 

A tak se může stát, že i věrný návštěvník bohoslužeb na výzvu B zapomene. Netuší to a zlobí se, když se mu někdo snaží říct, že je mimo. 
Proč je mimo? V čem spočívá jedinečnost výzvy B, tedy výzvy drž se Krista? 

V tom, že dovolím, aby mě Kristus držel. Připustím, aby se mě dotýkal. Aby mě měnil. K lásce, pokání, lítosti, naději, aby mě směroval k druhým, aby mě zbavoval mindráku, že jsem horší než druzí, atd.

Dovolím tedy, aby jeho živá moc, která je mimo mne, kterou nedisponuji, aby se mnou něco dělala. Co? Nejstručněji – aby mne ponoukala k šíření lásky a milosrdnému jednání.

Tento zázrak se mnou žádná zásada, ani křesťanská neudělá! Je totiž mrtvá, tuhá, bez života. Od ní ke mně žádná síla lásky neproudí. Nezmění mě. 

A pokud změní, pak k horšímu. Začnu být nervózní, když druzí mé zásady nectí. Začnu mít zmatek sám v sobě, když se podmínky v životě změní a zásada ztratí svou hodnotu. Začnu vidět chyby v druhých, a ne v sobě.

Několik příkladů zmíním. Procházeli tím například rodiče, jejichž milovaná dcera přišla do jiného stavu, aniž byla vdaná. Desítky let bylo doma všechno v pořádku. V rodině se mluvilo o věrnosti a důležitosti čistoty vztahů, upřímně a hezky se dbalo na dobrou výchovu. Drželi se těchto zásad a bylo to dobré. A najednou, dcera je těhotná, kdo ví s kým. A všechno je jinak. Jinak než mělo být. Rodiče neměli možnost těšit se z toho, koho dcera představí jako svého chlapce. Nemohli prožívat, když ji požádá o ruku, nemohli připravovat svatbu a pak se společně těšit na vnoučka. 

Myslím, že křesťanští rodiče, kteří to prožívali, stáli náhle a bez varování na rozcestí. Dál dodržovat zásady a dát jasně najevo těhotné dceři, že tudy teda opravdu ne? Nebo opustit, co dosud drželi, poslat zásady k šípku jako už nepotřebné a věnovat se dceři v tak těžké a krásné době? Pokud tak učinili a dceru přijali a zahrnuli láskou, určitě poznali, že i Kristus je s nimi všemi a dává jim sílu k lásce navzájem.

Podobně se hroutí zásady rodičům a prarodičům, jejichž děti, vnuky, vnučky přitahuje více stejné pohlaví než to druhé. Náhle je přece úplně jasné, že dodržování zásady, že to je špatně, žádný dobrý život nepřinese. A že jen láska, a pro věřící Kristova blízkost, otevře další etapy života. Dokonce možná krásnější a usměvavější než byly ty předchozí. 

A zcela aktuální je hrozba, když o přízeň křesťanů usilují ti, kdo vyzývají k dodržování křesťanských zásad, ale nedovolí, aby se jich Kristus dotknul. Možná netuší, že by mohl. K dosažení svých cílů nepotřebují jeho moc, bezbrannou, založenou na lásce. K dosažení svých cílů potřebují voliče. Mluví o křesťanských hodnotách a doufají, že jejich hlasy získají. 

Ostatně, každá totalita po převzetí moci likvidovala církve. Protože ty, kdo věřili v živého Krista, ty nepotřebovali. Potřebovali ty, kdo věří zásadám. Takoví jsou snáze zneužitelní. Křesťané bděte! 

Daniel Ženatý, emeritní synodní senior
foto: pexels.com