(ČB 1/2025) Česká republika se opět připojila k mezinárodní iniciativě Červená středa (#RedWednesday), která se tentokrát uskutečnila ve středu 27. listopadu 2024. 

(ČB 1/2025) Vzpomínka na faráře Ludvíka Klobásu (1928–2024).

(ČB 12/2024) Velkým bohatstvím naší církve je její rozmanitost. V seriálu o seniorátech dáváme zaznít hlasům z jednotlivých regionů, ale chceme také podpořit myšlenku celocírkevního společenství. Jako další se v tomto čísle představí seniorát Východomoravský. Rozlohou (4 910 km2) je poloviční než sousední seniorát Moravskoslezský, je menší než Brněnský, ale počtem sborů (27) je druhý největší v celé ČCE. Počtem členů (12 995) mohutně převyšuje všechny ostatní senioráty. Svědčí to o tom, že zejména na Valašsku jsou sbory početné a blízko sebe. O práci a životě v seniorátu jsem hovořila se seniorem a farářem v Uherském Hradišti Michalem Voglem.

(ČB 12/2024) 17. listopadu letos uplynulo přesně 35 let od událostí, které spustily sametovou revoluci vedoucí k pádu komunistického režimu v Československu a proměně politického systému v demokratické zřízení.

(ČB 12/2024) Hluboké Hradecké lesy, areál magického Tábora Jana Amose Komenského, krátké dny, rybník, ohně, nekompromisní muzika, více než třicet interpretů od folku po elektroniku, přednášky, sauna a další aktivity – to vše je festival Podzimní snění, který se konal letos 1.–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3. listopadu.

(ČB 12/2024) Upatlané ruce, přítomný okamžik, šťastné chuťové pohárky a ticho. To jsou moje první asociace, když přemýšlím o průkopnickém místě, které bych vám nyní rád představil. Jmenuje se Gist (holandsky „kvasnice“) a mezi nizozemskými průkopnickými místy patří mezi ty, která svou praxí i teologií navazují na klášterní spiritualitu. Kombinaci kontemplativní modlitby, mystiky a řemeslné práce Gist ještě doplňuje o dávku experimentování – a to jak praktického, tak teologického.

(ČB 12/2024) Rozhovor s mladým farářem z Bavorska Jakobem Vockem, který je na rok posilou smíchovském sboru i ústřední kanceláře.

(ČB 12/2024) Tábor leží mezi dvěma potoky, Bělečským a Šanoveckým, které čistou vodou napájejí Bělečský rybník v jeho těsném sousedství, jako vystřižený z pohádky o Rákosníčkovi.

(ČB 12/2024) Je letní podvečer. Sedíme na louce v kruhu s třicítkou dětí, které právě přijely na boskovický farní tábor. Děti se představují, říkají, odkud jsou a co je jejich oblíbená aktivita. Když přijde řada na Lucku, řekne na závěr klidně: „Já mám ráda školu.“ Někdo se zasměje, ostatní se překvapeně dívají.