Na stejné lodi

Původně jsem tam jel s tím, že je to naposledy. Měl jsem pocit, že jsem si z této akce už vzal všechno, co šlo. Jenže sotva uběhla hodina, bylo mi jasné, že jsem se mýlil. Uvědomil jsem si, jak moc je toto setkání pro mě důležité a jak bych později litoval, kdybych zůstal doma.

Jsem už řadu let manželem farářky Hany a za tu dobu jsem poznal, jak specifická je tato role – nejen v kontextu sboru. O jejích přednostech i úskalích bych už možná mohl napsat knihu (zatím jsem si publikačně vystačil příspěvkem na farářském kurzu), ale zjistil jsem, že daleko víc než psaní mi dává možnost sdílení s ostatními, kteří zažívají podobné situace. Zkušenost partnera farářky je nepřenositelná a těžko uchopitelná jak pro lidi z církve, ze sboru, byť s nimi můžeme mít dobré vztahy, tak pro lidi i mimo církev. 

O to víc oceňuji a děkuji Pavlu Janošíkovi a Ivanu Ryšavému, kteří tuto akci před čtyřmi lety rozjeli a stále ji vedou. Letos již podruhé je doplnila psychoterapeutka Noemi Matějková.

Program je dobře promyšlený, rozdělený do několika tematických bloků, ale zároveň jsme měli dostatek prostoru pro osobní rozhovory. Co mi tahle akce vlastně přináší, co si z ní mohu odnést? Pokaždé něco jiného a nového. To se mění s tím, jak se proměňuje a vyvíjí život, moje/naše potřeby. Každopádně vždy odjíždím s pocitem přijetí, respektu, úlevy, že mi někdo opravdu rozumí.

Snažil jsem se najít nějaký společný jmenovatel nás všech – kromě toho, že jsme partneři duchovních – ale časem mi došlo, že to není to hlavní. Naopak, podstatné je to, že každý z nás má sice jiný příběh, ale přesto se dokážeme shodnout v důležitých věcech. A stejně tak se i v mnohém neshodneme – a i to je v pořádku. Nejsme stejní, jen jsme ve stejné situaci. Na stejné lodi. Jen každý trochu jinak dlouho, jiného věku, pohlaví, zaměstnání. 

Ze začátku jsem se držel lidí podobného věku jako jsem já. Ale zjistil jsem, jak právě věkové rozdíly ve skupině jsou nesmírně přínosné a obohacující. Lidi starší než jsem já mají už třeba mnohem větší nadhled, umí se nad věci lépe povznést. Mnozí se mi v tom stali vzorem.
Shrnuto a podtrženo – pro mě, jako manžela farářky, patří tahle akce mezi ty nejdůležitější. A pokud se uskuteční další ročník, rozhodně tam budu. I kdybych měl jet na druhý konec republiky.

Milo Ducho
foto: archiv autora