(ČB 4/2022) Začnu známou anekdotou. Planeta Země je u doktora, který ji vyšetří a pak oznámí: „Je mi líto, ale máte lidi.“ Tváří v tvář tomu, jak se k Zemi chováme, se mi to jeví hořce přiléhavé. Není to paradox, že právě člověk, Hospodinem vyvolený správce stvoření, se stal jeho hlavní zhoubou?