Příroda se opět brzy zazelená a rozkvete

14. září 2022

(ČB 4/2022) „Bůh také řekl: zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny! A stalo se tak. Bůh viděl, že to je dobré“. (Gn 1,11)

Příroda se opět brzy zazelená a rozkvete
14. září 2022 - Příroda se opět brzy zazelená a rozkvete

Pátého dne přibydou zvířata a na konci šestého dne už tu je člověk. Boží stvoření nemá chybu, všechno má svůj smysl a řád. Staří Izraelci tady pějí ódu na Boží dílo, v Babyloně jsou obklopeni bájemi o vzniku světa, Měsíc a Slunce jsou tam za božstva, která určují život člověka, jeho charakter i osud. A Izraelci protestují, žádná božstva, ale Hospodin za tím vším stojí, on je Stvořitel a dárce života. A Izrael tu vyznává svou víru – za tímto světem a vlastně nad ním stojí Bůh, postaral se o vzduch, o světlo, o obyvatelnou zemi. Všechno bylo dobré. Jenže pak se do toho vložil člověk. Místo toho, aby zemi střežil a chránil, vysává ji a ničí. Už v minulém režimu Sváťa Karásek zpíval: „Hory jsou lysé a v ozónu je díra, až člověk zničí zemi, kořist svou, zbude mu jen víra.“ Od té doby mnozí lidé změnili smýšlení a snaží se žít vůči zemi a Božímu stvoření ohleduplně. Snažíme se žít alespoň trochu tak, abychom škodili této planetě co nejméně. 

Teď právě probíhá postní období, takže malá revize vlastního jednání patří k věci: Jak pomáhám chránit přírodu já? Kde mám rezervy? Žiju na vesnici, kde často musím používat auto, „autopůst“ je mi tady tak trochu k ničemu. Ale ještě jsem nikdy nikam neletěl letadlem. Šetřím vodu, třídím poctivě odpad, na zahradě mám kompost, kde skončí vše, co se dá v domácnosti zkompostovat, ale kácení pralesů nezastavím. V kotli pálím dřevo, bral jsem to jako obnovitelný zdroj, ale to prý je už taky špatně. Jezdím novým dieselem, ale elektroauto nemám; abych řekl pravdu, moc této cestě nerozumím – jak se taková zařízení recyklují, co výměna baterií, kde se vezme elektřina na nabíjení, jak se získá? A ještě ke všemu začala válka a všechno je najednou jinak. Odpovědnost za přírodu jde stranou. Mladí ruští hoši prý dělají do nádrží svých obrněnců záměrně otvory, aby nemuseli dojet na frontu a bojovat. Kam asi ta nafta teče? A tak proč se vůbec mám snažit a omezovat, když na Ukrajině nějaký Ivan zapálil nádrž s ropou a už několik dní nepřetržitě hoří? Děsivé zprávy pro tuto planetu a také pro nás, co na ní pořád ještě žijeme. Omezovat se nám samozřejmě moc nechce, ale zdá se, že přichází doba, kdy všichni zchudneme. Budeme muset šetřit. Méně jezdit autem, doma méně topit… Omezení spotřeby nám ovšem prospěje. Moc to v celosvětovém měřítku jistě neznamená, ale jak jinak můžeme pomoci? Víra vede k myšlení, nápaditosti, odpovědnosti. A není to jen odpovědnost vůči dětem či vnoučatům. Musíme se dál snažit a namáhat kvůli Bohu, on vše stvořil dobře. On je Pán tohoto světa, svět není náš, i když je celý pro nás. Jsme tu ostatně jen na chvíli, jsme tu jen hosté. 

Myslíme v tyto dny na Ukrajinu. Myslíme na ty, co utíkají před válkou, myslíme na ty, kteří bojují. Máme příležitost ukázat své lidství a projevit svou solidaritu. Mysleme přitom i na přírodu. Brzy se zase zazelená a rozkvete. Tento svět patří Bohu. Bůh se jej nevzdal, ani lidí v něm. Zlo nebude mít poslední slovo ani nad člověkem, ani nad přírodou.

Marek Vanča

foto: pexels.com