(ČB 1/2025) Tělo bylo v jádru Kristova vykupitelského příběhu, a tedy v samotném centru jeho pozemského života, důležité. Pak se něco ztratilo v překladu. Tělo se postupně stávalo v různých teologických tradicích a interpretacích skoro až oželitelným přívažkem lidské duše, a tak ani nebylo třeba, aby se křesťan o své tělo nějak zvlášť staral. Kus hmoty, ze které prý pochází mnoho hříchu, si nezaslouží žádné velké opečovávání.