(ČB 6/2023) Zažili jsme to během covidu. Do společných shromáždění se chodit nemohlo. Vysílalo se online v neděli i přes týden, rozesílaly se přípravy k domácím pobožnostem emailem nebo se házely do schránek obálky s texty. Vlastní „praktikování zbožnosti“ bylo na jednotlivcích, rodinách, domácnostech. Pokládali jsme to za nouzi. Byla to opravdu jen náhrada, provizorium? Nebo nás ona mimořádná situace postavila před něco, co by vlastně tak mimořádné být nemělo? 

(ČB 6/2023) Čemu říkáme mystika, lze těžko krátce popsat. Nejjednodušší definice popisují mystiku jako náboženskou cestu, výkon, kterým chce mystik dosáhnout mimořádných zážitků, přičemž tím nejzazším cílem je setkání s Bohem. 

(ČB 6/2023) Co děláte, když vám nejde se modlit?

(ČB 5/2023) Blíží se Svatodušní svátky. Vánoce a Velikonoce mají lidé rádi. Ti, kteří nevěří v Boha, alespoň ocení dny volna. Ale Svatodušní svátky? O nich mnozí ani nevědí. A volno? Žádné navíc není. Jen neděle jako každá jiná a pondělí svatodušní je obyčejný pracovní den.

(ČB 5/2023) S Adélou Fialovou jsme se poznaly v době, kdy se se svým (tehdy ještě budoucím) manželem rozhodli pro svatbu s církevním obřadem. Ani jeden z nich tehdy nebyl člen ČCE a všude probíhala už několikátá vlna pandemie. Rozhovor, který čtete, vznikl dva roky poté, kdy se společně potkáváme na bohoslužbách, sborových akcích i přátelských setkáních.

(ČB 5/2023) Současná praxe kmotrovství v ČCE se potýká s řadou otázek. Není příliš jasné, jak by kmotři měli svou roli pojímat. Někdy se očekává, že budou pokřtěnému poskytovat podporu v životě víry. V praxi se tak ovšem děje málokdy. Co s tím? Ponechat kmotrům jen roli tzv. „svědků křtu“, která se omezuje na podporu při samotném křestním obřadu? Anebo se pokusit roli kmotrů nově promyslet a „resuscitovat“? A není krize kmotrovství v ČCE jedním ze symptomů jiné, mnohem závažnější krize – totiž upozadění křtu ve zbožnosti českobratrských evangelíků?

(ČB 5/2023) Otázka společného slavení večeře Páně provází moderní ekumenické hnutí od jeho počátků, které jsou spojeny se světovou misijní konferencí v Edinburghu v roce 1910. Když se křesťané z dosud oddělených církví začali více setkávat, byli konfrontováni s otázkou, zda mohou slavit večeři Páně společně, a pokud ano, za jakých podmínek.

(ČB 5/2023) Chléb a kalich představují pospolu eucharistický symbol, a pokud je řeč o symbolu, znamená to mimo jiné víceznačnost, a tu se nyní pokusme v několika tazích načrtnout. Myslet si o eucharistickém symbolu jen jednu jedinou vlastnost znamená totiž velmi malinko

(ČB 5/2023) Sederová večeře se v mnoha našich sborech stala novou velikonoční tradicí. Každý sbor ztvárňuje tuto slavnost do jisté míry po svém a uplatňuje trochu odlišné důrazy.