(ČB 2/2023) Základem křesťanské životní cesty je obnovení našeho vztahu k Pánu Bohu. A naše vztahy k lidem kolem nás – manželské, rodičovské, přátelské, kolegiální… Ty by měly z naší strany alespoň v malém odrážet nezměrnou Boží věrnost, velkorysost a lásku. To, jaké vztahy máme s našimi blízkými, je často hlasitějším vyznáním či svědectvím o naší víře než naše slova.

(ČB 2/2023) Malá ukrajinská vesnice Veselynivka leží 120 kilometrů severně od přístavního města Oděsa. Přesto ji obývají převážně Češi. Veselynivku totiž založili před sto lety potomci českých pobělohorských exulantů. Mezi starousedlíky patří i Marie Provazníková, která už čtvrtstoletí vede jako výpomocná kazatelka tamější evangelické společenství. 

(ČB 2/2023) Kdo vás ovlivnil na cestě víry a jak?

(ČB 1/2023) Léto Páně 2023 začíná. Než se dostaneme k bodu, kdy budeme moci hodnotit, jaký to byl rok, zda přinesl nějaký obrat k lepšímu, proteče mnoho potu a bohužel možná i krve (kéž jsem špatným prorokem). 

(ČB 1/2023) Rozhovor víře, církvi a její pozici ve světě v ekumenickém horizontu s religionistou a generálním sekretářem Ekumenické rady církví v ČR Petrem Janem Vinšem.

(ČB 1/2023) Praxe víry? Co to vůbec je? Víra je předně Boží dar a pak také jakási vnitřní síla, jež se nám zdá být silou duševní, kterou opíráme o své vědomí Boha. Ale to by chtělo vyložit zvláště.

(ČB 1/2023) Příprava rozvojového plánu sboru trvala docela dlouho. Nejdřív jsme o našem sboru a svých vizích či idejích mluvili ve skupině pěti lidí, poté jako celé staršovstvo, a nakonec se jednu podzimní sobotu sešel celý sbor. Při diskusích nám pomáhal i přizvaný facilitátor.

(ČB 1/2023) Co všechno má dělat církev? Co naopak dělat nemusí? Na tyto otázky dnes nenajdeme jednotnou odpověď. Augsburská konfese kdysi stanovila, že církev je společenství svatých, kde se čistě zvěstuje evangelium a řádně vysluhují svátosti. 

(ČB 1/2023) Bez čeho byste se ve svém duchovním životě neobešli?