Od kultu výkonu ke svobodě odpočinku
(ČB 5/2026) Sedmého dne Hospodin odpočinul a viděl, že je to dobré. A co my? Máme po šesti dnech práce sedmý den odpočinku? Říkáme si, že bychom měli víc odpočívat, ale často to neumíme. Žijeme ve světě, kde se měřítkem lidské hodnoty stala produktivita. Ovládá nás výkon, všechno chceme stihnout, tohle, a ještě tohle musíme zvládnout. Odpočinek se chápe jako víceméně promarněný čas.
Zachovávat den odpočinku – šabat, tedy znamená odmítnout logiku neustálé produkce. V tomto světě zní proto šabat provokativně: říct dost, vypnout telefon, přestat sledovat sociální sítě, nepracovat, neprodávat, nekupovat. To je forma vzdoru, ba odporu.
V útlé knížce Waltera Brueggemanna, kterou přeložila naše někdejší kolegyně z redakční rady časopisu Šárka Grauová, je rozveden sociální a teologický rozměr dne odpočinku. Ilustrován je na starozákonním příběhu Exodu jako zápasu mezi dvěma formami uspořádání světa. Zatímco na jedné straně stojí faraonův režim bez odpočinku založený na strachu, hromadění a vykořisťování, na druhé straně vidíme budoucnost Božího lidu zajištěnou dobrým řádem stvoření a solidární lidskou sítí. Světit šabat neznamená rezignovat, není to útěk ze světa, nýbrž je to podíl na jiném řádu. Místo únavy a nekončící práce je v něm místo pro rytmus, který obnovuje život. Odpočinek není privilegium, nýbrž sdílené dobro.
Poselství knihy je prorocké. Volá po duchovním i ekonomickém obrácení: po společnosti, která důvěřuje tomu, že zárukou dostatku je Bůh, a ne náš výkon. Produkce svět pohromadě neudrží. Ve společnosti trvalé únavy, častého vyhoření a krizí všeho druhu nám Brueggemann připomíná, že odpočinek může být nejradikálnější formou vzdoru i víry.
Daniela Ženatá
foto: biblion.cz
Walter Brueggemann: Šabat jako vzdor. Biblion, Praha 2025, 170 s.