(ČB 1/2023) Povídá se, že oči té ryby byly jako okna, kterými mohl Jonáš vyhlížet ven. Modlil se: „… Málem jsem se zalknul, kolem mě jen samá voda, hlavu zamotanou v řasách. Tehdy jsi mě vylovil, můj Pane. Říkal jsme si, teď zemřu, a pomyslel jsem na tebe, má modlitba se donesla až k tvému chrámu. Nevím, jak ti poděkovat. Vlastně ne, pravda je, že to vím: Udělám, co jsi mi uložil.“ Hospodin Jonášovu modlitbu slyšel. Nemohlo by to s tím zlobivým holubem (jméno Jonáš znamená holubice) nakonec dopadnout dobře? „Dovedu ho na břeh,“ řekl Bůh, „protože takhle to přece nemůže zůstat: prorok v rybě.“