(ČB 10/2024) Říká se, že štěstí přeje připraveným. Když se takové nečekané štěstí přihodilo Pavlu Hoškovi, byl již vášnivým čtenářem a znalcem Bohumila Hrabala a v hlavě mu uzrával nápad představit duchovní rozměr jeho díla. Cosi důležitého ale k definitivnímu rozhodnutí stále ještě chybělo.

(ČB 9/2024) Juliana, farářka z Černošína, měla rakovinu. A psala si deník, aby jí to trochu pomohlo přežít. A ten deník na konci minulého roku vyšel v Meandru. A Meander to umí, takže je to, kromě jiného, moc hezká kniha. Ale důvodů, proč ji koupit a číst, je mnohem víc. Rád bych jich tu několik zmínil…

(ČB 7+8/2024) V závěru lonského roku vyšla pozoruhodná publikace s názvem Ženy u oltáře?. Tuto otázku si klade brněnský historik umění Ivan Foletti, který se ve svém bádání specializuje na umělecké památky raného křesťanství. Kniha je zajímavá i svým edičním zpracováním. Text doprovází řada barevných reprodukcí zmíněných uměleckých děl – mozaiek, fresek, nástěnných maleb ad.

(ČB 6/2024) Končí rok 2018, na silvestrovské party si všichni přejí šťastný nový rok. Jaký bude? 
Jana a Radovan jsou čerstvě zamilovaní. Držíme jim palce. Kapitola se jmenuje – svým způsobem nadějně – Pacientka v remisi. 
Remise ale netrvá dlouho a objeví se metastáze na plících. Vyšetření, čekání na výsledky, strach, neradostné zprávy.

(ČB 6/2024) Nestává se zas tak často, aby dílo českého teologa mělo ambici oslovit mezinárodní odbornou veřejnost a do jejích diskusí vneslo nový, pronikavý pohled. Podařilo se to Petru Gallusovi, vyučujícímu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy jeho poslední knihou Perspektiva vzkříšení, která je současně jeho habilitační prací.

(ČB 4/2024) Filozofická fakulta UK vydala publikaci své absolventky Anny Boučkové o liturgickém prostoru Českobratrské církve evangelické. Základem nové studie se stala její diplomová práce. Kniha v příjemném kapesním formátu je čtivá, autorka poutavě a zajímavě popisuje vývoj sakrální architektury a liturgického prostoru chrámů a modliteben evangelické církve. 

(ČB 2/2024) „Mojžíš vyrobil desky, vyšel s nimi za Pánem Bohem na horu a zůstal tam čtyřicet dnů. ,Jenom já jsem váš jediný Bůh. Nemalujte si mě. Sedmý den nepracujte. Mějte rádi své rodiče…‘ A když po všech těch dnech sestupoval Mojžíš z hory zase do tábora, tvář mu krásně zářila a usmíval se. To, že je Pán Bůh s člověkem, je někdy i vidět.“

(ČB 1/2024) Prvotní reakcí moderního evangelíka na sborník Vysvěcená: kněžství žen ve starokatolické teologii, vydaný u příležitosti usnesení Synody starokatolické církve v ČR o přípustnosti kněžského svěcení žen, může být možná podivení nad tím, že je o této otázce v 21. století ještě potřeba debatovat.

(ČB 1/2024) Kdysi dávno se před dětmi nemluvilo ani o zločinech ani o smrti, a o sexu už vůbec ne. Věci se s časem ovšem značně posunuly, dnes je nám jasné, že „něco“ děti vědět musí. A právě o sexu.