(ČB 9/2023) Nová škola v Sudicích letos už podruhé přivítala nové žáčky. Také se rozběhly přípravy rozšíření brněnské školy Filipky, kde by se mělo v budoucnu otevřít vůbec první evangelické gymnázium. Již za několik týdnů se společně sejdeme v Poděbradech, abychom si připomněli 70 let od první ordinace evangelických farářek. Naší Diakonii, druhé největší nestátní organizaci, zabývající se sociálními službami, se daří skvěle. A příští rok oslavíme již sté výročí časopisu Český bratr.
Nová škola v Sudicích letos už podruhé přivítala nové žáčky. Také se rozběhly přípravy rozšíření brněnské školy Filipky, kde by se mělo v budoucnu otevřít vůbec první evangelické gymnázium. Již za několik týdnů se společně sejdeme v Poděbradech, abychom si připomněli 70 let od první ordinace evangelických farářek. Naší Diakonii, druhé největší nestátní organizaci, zabývající se sociálními službami, se daří skvěle. A příští rok oslavíme již sté výročí časopisu Český bratr.
Tolik jen malý výčet toho, z čeho se můžeme v naší církvi těšit. Je co slavit! A je toho mnohem víc, nejen na celocírkevní úrovni, ale i v jednotlivých sborech. Důvody k radosti mohou být i mnohem „obyčejnější“. Svatba je ve sboru vždy radostnou událostí, stejně jako když se sejde pěkná „várka“ konfirmandů.
Vždy jsou ale slavnosti výrazem křesťanské radosti, vděčnosti či naděje. Je to prostředek, jak můžeme Bohu děkovat za to vše, co nám dává. Smíme mu být vděčni za stále živá společenství, společně strávený čas i sdílenou víru.
Život ve sborech se totiž kromě svého jádra – (eucharistických) bohoslužeb – do velké míry odehrává i jinde. Tato setkání jsou pro své méně formální kontury či možnost důvěrnějšího sdílení důležitým tmelem společenství. Patří sem nejen konfirmace, ale i další události, například ty spojené s folklorem či rozličná výročí. „Církevničina“ má pro tyto události pěkné slovo kazuálie.
Myslíme i na ty, kteří z nějakého důvodu slavit nechtějí nebo nemohou. Možná mají za sebou nějaký traumatický prožitek, procházejí těžkým životním obdobím anebo prožívají krizi víry. Mohou se ale také cítit církevním společenstvím nepřijati anebo k němu pociťují nedůvěru.
Takové situace se dějí a jsou zcela přirozené. Bylo by snad toxické za každou cenu křepčit. Křesťanská slavnost přece není v prvé řadě „party na farní zahradě“, ale díkůvzdání za to, že tu s námi Pán Bůh je. A to jak v dobrém, tak v nečase.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – Anna Lavická
Rozhovor s T. Landovou – L. Ridzoňová
Ve středu našeho slavení by měl být Kristus – D. Heller ml.
Folklorní oslavy a církevní život v srdci Slovácka – M. Vogl
Proměňovat skutečnost – P. Sláma
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
Rozhovor s koordinátorkou škol EA H. Wernischovou – D. Ženatá
Může fungovat partnerství přes oceán? – J. Vrajová
Dřevěný klenot Valašska – A. Rozbořilová
Vyjádření synodní rady k usnesení synodu – P. Pokorný
Čas (sebe)lásky v Čáslavi – K. Sojka
Nový kurz pro pracovníky s mládeží – D. Kopecká
Závěti církvi pomáhají již desetiletí – M. Balcar
Za Jiřím Černým – J. Tichota
DIAKONIE
Jeden na jednoho – A. Šůra
Téměř dva miliony pro Pomněnku – P. Hladík
SLOVO
Konference evropských církví chce podporovat cestu k míru – P. Vinš
Období stvoření 2023 – J. Hofman
Recenze: Co nám covid dal a vzal – O. Kolář
Recenze: Procitají andělé – L. Ridzoňová
Poslední slovo – A. Peltanová