(ČB 4/2024) To je stručně shrnuté vyznání, jímž se na chalcedonském koncilu v roce 451 církev pokusila vyjádřit tajemství Ježíše Krista. Tedy samé jádro křesťanské víry.

(ČB 4/2024) Poprvé jsem Mirej Ryškovou poznala před osmi lety v Bělči. Přijala tenkrát pozvání evangelických farářů k vzdělávacímu kurzu a dodnes vzpomínám, jak kreativně nás provedla biblickými texty. Přivedla nás až do Betléma, se samařskou ženou k Jákobově studni, abychom se setkali s Ježíšem. Od té doby jsem ji slyšela mnohokrát mluvit na konferencích a poznala ji jako laskavou hostitelku a statečnou ženu. Na rozhovor o Ježíši je Mireia ta pravá.

(ČB 4/2024) Marie (hebrejsky Mirjam) byla Ježíšova matka, a z tohoto důvodu se její osoba a jméno dostaly nejen do Bible, ale i do dějin teologie a do jednoho z proudů křesťanské spirituality. Její vztah k Ježíši byl v tomto smyslu zcela jedinečný.

(ČB 4/2024) Jedná se o symbol, ne o pouhé vyobrazení, a tím se také vysvětluje jeho obrovská popularita. Jako vyobrazení zpodobuje popravenou osobu, usmrcenou mimořádně krutým a hanobícím způsobem. Symbolické pochopení ale z tohoto motivu zaplašuje domněnky, že jde o výraz jakéhosi masochismu. Probouzí lidskou zkušenost a ukazuje, na koho se má křesťan orientovat. 

(ČB 4/2024) Co pro vás znamená následovat Krista?

(ČB 3/2024) Křesťanská církev vyznává víru v Boha jediného, a tím se liší od všech pohanských společenství, která po pravidle uctívají bohů více. Říká se proto, že křesťanství je monoteistické, jednobožské. Ale takových společenství je více. A tu křesťanská církev od počátku vyznává svou víru v Boha trojjediného. 

(ČB 3/2024) Když se zamýšlíme nad významem dogmatu o Boží Trojici, neměli bychom opominout pravoslavnou teologii. Na východě totiž nikdy nedošlo k upozadění Ducha svatého, tak jak to bylo po dlouhá staletí v západním myšlení, a Boží trojjedinost zde proto nebyla jen oficiální církevní naukou, ale zůstala živou součástí pravoslavné zbožnosti, liturgie a výtvarného umění. 

(ČB 3/2024) „Božství jedné podstaty ve třech osobách Otce, Syna a Ducha svatého.“ Tak zní dogmatická formulace Boží Trojice. Na první pohled je to možná taková křesťansky běžná fráze, na kterou jsme si už dávno zvykli. Pokud bychom to ale měli někomu vysvětlit, ukáže se, že je to spletitý hlavolam. K čemu vlastně Trojice je? Nešlo by prostě mít jednoho Boha a hotovo? Vždyť to stejně vypadá jako teologická spekulace od zeleného stolu.

(ČB 3/2024) Předně – když trojiční učení nepotřebovali cizelovat pisatelé Bible, může jít do nebe i ten, kdo se s ním úplně nepopasuje. Teolog Paul Tillich napsal, že učení o Trojici slouží jen k ukojení lidských potřeb a že v Bohu není žádná osoba, natož tři.