(ČB 3/2024) Křesťanská církev vyznává víru v Boha jediného, a tím se liší od všech pohanských společenství, která po pravidle uctívají bohů více. Říká se proto, že křesťanství je monoteistické, jednobožské. Ale takových společenství je více. A tu křesťanská církev od počátku vyznává svou víru v Boha trojjediného. 

(ČB 3/2024) Když se zamýšlíme nad významem dogmatu o Boží Trojici, neměli bychom opominout pravoslavnou teologii. Na východě totiž nikdy nedošlo k upozadění Ducha svatého, tak jak to bylo po dlouhá staletí v západním myšlení, a Boží trojjedinost zde proto nebyla jen oficiální církevní naukou, ale zůstala živou součástí pravoslavné zbožnosti, liturgie a výtvarného umění. 

(ČB 3/2024) „Božství jedné podstaty ve třech osobách Otce, Syna a Ducha svatého.“ Tak zní dogmatická formulace Boží Trojice. Na první pohled je to možná taková křesťansky běžná fráze, na kterou jsme si už dávno zvykli. Pokud bychom to ale měli někomu vysvětlit, ukáže se, že je to spletitý hlavolam. K čemu vlastně Trojice je? Nešlo by prostě mít jednoho Boha a hotovo? Vždyť to stejně vypadá jako teologická spekulace od zeleného stolu.

(ČB 3/2024) Předně – když trojiční učení nepotřebovali cizelovat pisatelé Bible, může jít do nebe i ten, kdo se s ním úplně nepopasuje. Teolog Paul Tillich napsal, že učení o Trojici slouží jen k ukojení lidských potřeb a že v Bohu není žádná osoba, natož tři.

(ČB 3/2024) Jak si představujete nejsvětější Trojici? 

(ČB 2/2024) Bůh – odkud ho znáte? Kde jste se s ním poprvé setkali? Není známo, kdy si lidé začali vyprávět o bozích a bohyních. Jak vůbec přišli na to, že by mohlo existovat něco božského či někdo božský? Rovněž není známo, kdy lidé před množstvím božstev začali upřednostňovat boha jediného. Nejvyššího boha, jemuž v psané češtině vyhrazujeme velké počáteční písmeno B: Bůh – jeden, jedinečný, jediný. Ale odkud ho vlastně známe? Jak jsme se o něm dozvěděli?

(ČB 2/2024) S rabínem Davidem Maxou o progresivním židovství, teologii procesu a Tóře, která není v nebesích.

(ČB 2/2024) „Teologie“ neboli bohosloví či řeč nebo také nauka o Bohu je ošemetná disciplína. Na první pohled se tváří jako jiné vědní obory, má svoje systematické výklady, svoje hypotézy, svoje odborné studie, syntézy i popularizační práce. Svoje katedry, profesory a docenty. 

(ČB 2/2024) Když se nám někdo svěří, že se mu zjevil Bůh nebo že s Bohem dokonce mluvil, nejspíš pojmeme podezření, že si dotyčný buď vymýšlí, anebo se u něj začíná projevovat duševní onemocnění.