(ČB 1/2023) Když dnes usedáme do kostelních lavic, považujeme za zcela přirozené, že na nás farář hovoří česky – pro většinu z nás mateřským jazykem. Stejně tak, když si doma otevřeme Bibli. Křesťanství je v českém prostředí plně implementováno. Proč je ale liturgický jazyk tak důležitý? Proč je důležité, aby církevní obřady byly vedeny ve srozumitelném – nejlépe však mateřském – jazyce?

(ČB 1/2023) Výstavu s tímto delším názvem můžete zhlédnout od 27. 10. 2022 do 9. 4. 2023 v prostorách Muzea umění Olomouc. A je to opravdu mimořádná výstava, která je věnována tématu dosud v tzv. odborných kruzích zcela opomíjenému, tj. umění, které se zabývalo sakrální tématikou v období totality. I v tomto období se totiž řada umělců, kteří měli z různých důvodů velmi omezené možnosti tvorby, zabývala biblickými náměty, a pokud získali tu možnost, tvořili duchovní a umělecká díla nejen pro sebe „do šuplíku“, ale i pro konkrétní farnosti a kostely, převážně církve římskokatolické, ale i pro bohoslužebné prostory naší ČCE a dalších církví. 

(ČB 1/2023) Zástupci jednotlivých členských institucí Ekumenické rady církvi v České republice společně připravili prohlášení k aktuální válce na Ukrajině a k situaci uprchlíků.  

(ČB 1/2023) Na základě nedávné události bych se s vámi ráda podělila o zkušenost propojení práce farářky malého sboru a vězeňské kaplanky, které je pro nás na Hvozdnici v mnoha ohledech stále funkčnější, jak se ukázalo v několika uplynulých dnech v několika logicky na sebe navazujících akcích.

(ČB 1/2023) Všichni tím teď žijeme. Přímá prezidentská volba nás aktivizuje, polarizuje, probouzí emoce, vášně a nekonečné diskuse. Přemýšlíme o kandidátech, řešíme jejich klady a zápory, vztahujeme se k nim s intenzitou, jako bychom je osobně znali, skoro každá naše konverzace se dříve či později stočí k otázce, koho volit, či naopak za žádnou cenu nevolit, kdo je nejlepší, kdo snad celkem ujde, kdo je „menší zlo“ a kdo naopak zlo největší.

(ČB 12/2022) Myšlenka „Nebudeme se bát“ mne provází od chvíle, kdy jsem začal přemýšlet o roli synodního seniora, o synodní radě i o celé Českobratrské církvi evangelické. Nemám vizi církve, pokud jde o její organizaci, strukturu, podobu. Mám však vizi nebojácné církve ve smyslu Zachariášova chvalozpěvu: „Pochválen buď Hospodin…, protože se rozpomenul na přísahu…, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.“ (L 1,68–75)

(ČB 12/2022) Tu a tam se na školních budovách nebo chodbách objevují citáty. Třeba první věta z Komenského učebnice Orbis pictus: „Pojď sem, dítě, uč se moudrým býti.“ To je přece skvělé, když učebnice, nebo škola zvou k moudrosti, k porozumění souvislostem, když vzdělání není jen série povinností a zkoušek, ale poznání, které člověka rozvíjí pro život. 

(ČB 12/2022) Válka na Ukrajině přišla nečekaně. O to víc jsme jako církev zatím v pomoci obstáli. Evangelické sbory nabídly do dnešního dne ubytování a přímou pomoc zhruba dvěma tisícům uprchlíků. Konkrétně se pomoc organizovala ve 130 sborech, další se podílely finančně. Všem je nutno vyseknout hned na úvod poklonu a velký dík! Ukázalo se, že v církvi dřímá víc, než si často myslíme.

(ČB 12/2022) Je pro nás jako redakci velkou vzpruhou, že v době, kdy obecně tištěná média strádají, můžeme pokračovat v předávání důležitého Božího poselství, dodávat naději, kultivovat mysl, podporovat společenství církve, inspirovat v duchovním životě.