(ČB 9/2024) V křesťanském chápání je uvažování o významu Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání neodmyslitelně spojeno s motivem zástupnosti: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává (L 22,19)“. Jako křesťané věříme, že jsme spaseni Kristovou obětí bez našich zásluh. 

(ČB 9/2024) Na chladném kameni leží prsten. Malý kroužek z drahého kovu. Nenese vzácný kámen či umělecké rytiny. A přece je středem pozornosti celé řady vážených mudrců, královských vyslanců a slavných hrdinů. 

(ČB 9/2024) Vzpomenete si, kdy jste naposledy vyznávali své viny a svůj hřích? Máte zkušenost se zpovědí? (Ano, i v ČCE je možnost osobního zpovědního rozhovoru, ačkoli o ní nemluvíme jako svátosti.)

(ČB 9/2024) Co pro vás znamená „vzkříšení“?  

(ČB 7+8/2024) On přijde a ukáže světu, v čem je hřích. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. (J 16,7-8 + 13)

(ČB 7+8/2024) Rozhovor bude tentokrát poněkud nezvyklý. Jednak proto, že dotazovaní byli dva, a jednak a hlavně proto, že jeden z nich byl dost let ve výkonu trestu, zkrátka „seděl“. „Byl v base“. Druhý z nich pak je vězeňský kaplan. A proč právě tito dva? Protože jsme mluvili o „hříchu“. A o jeho svázanosti se zlem. 

(ČB 7+8/2024) Jsou to sotva dvě století od zrušení otroctví v křesťanské Velké Británii, tedy od doby, kdy mnozí nepovažovali otroctví za něco, co by bylo v rozporu s vírou. V případě institučního rasismu se můžeme ohlédnout ještě do bližší minulosti evropské, americké či jihoafrické. Rasismus se buď nechápal jako z hlediska víry relevantní téma, nebo se dokonce biblicky legitimizoval. 

(ČB 7+8/2024) Dostávám otázku na odpuštění. Hned v první větě mám překlep, napsala jsem „odpištění“ … to to hezky začíná. Pištění … pištím , projevuju se , dávám najevo, že se mi něco děje. Jasně, to je na začátku.

(ČB 7+8/2024) Zkusme si představit, že celý byt vycídíme, takže je čisťounký a jako ze škatulky. A že hned na to se otevřou dveře a jimi začnou proudit lidé jeden za druhým s kbelíky hnoje a ten hnůj budou vysypávat po celém bytě.