Rozhovor s Věrou Lukášovou, zakladatelkou Obchůdku Jednoho světa.

(ČB 9/2024) Na předbělohorské umění evangelické církve po roce 1781 nenavázaly, ostatně ani nemohly. Pastoři přinášeli zvyky i materiály ze zemí svého původu (Horních a Dolních Uher) a následně byly stoly Páně a kazatelny zdobeny podle lokálních obyčejů a finančních možností krajkovými, vyšívanými či tkanými ubrusy (zpravidla černými či bílými), na kterých dominoval symbol české reformace kalich. Kříž si po protireformaci hledal cestu do českého protestantského prostoru náročně a dlouho. A možná někde pořád hledá. 

(ČB 9/2024) V úterý 20. srpna 2024 proběhlo v Hodoníně u Kunštátu pietní shromáždění k uctění památky obětí holokaustu Romů a Sintů na Moravě. Akce se uskutečnila na místě bývalého koncentračního tábora, kde dnes stojí Památník holokaustu Romů a Sintů na Moravě, spravovaný Muzeem romské kultury. 

(ČB 9/2024) Boskovičtí divadelníci zdramatizovali dopisy Martina Luthera.

(ČB 9/2024) „Poslední slovo na téma smrt…?“ – „Tak tam napiš, že smrt nemá poslední slovo,“ radili mi kamarádi v dobrém rozmaru v hospodě po večerních bohoslužbách u Martina ve zdi.

(ČB 7+8/2024) Na 4500 křesťanů ze střední i východní Evropy zamířilo začátkem června na hranice Německa a Polska. Města Frankfurt nad Odrou a Słubice totiž ve dnech 6. – 9. 6. 2024 hostila mezinárodní Setkání křesťanů.

(ČB 7+8/2024) I na letošním Farářském kurzu zazněla otázka po nenahraditelnosti či nezastupitelnosti farářů. V čem jsme nenahraditelní, a v čem naopak nahraditelní jsme?

(ČB 7+8/2024) Se zájmem jsem si přečetl článek Miloše Rejchrta „Pozvání od hrdličky a co s ním“. Omlouvám se autorovi, ale jako ornitolog často považuji za důležité věci, které pro autora i čtenáře tím nejdůležitějším nejsou. Ovšem už název článku mluví o hrdličce, a tak si dovolím komentář. 

(ČB 7+8/2024) Moje tchyně byla manželka faráře. Vždy jsem ji obdivoval za to, kolik peřin převlékla, kolik obědů pro spoustu strávníků uvařila, a ještě k tomu bylo uklizeno a panovala všeobecná pohoda. A po večerech si ráda zahrála partičku kanasty, když jsme jako kamarádi farských dětí přijížděli ze studií na víkend.