(ČB 1/2024) Prvotní reakcí moderního evangelíka na sborník Vysvěcená: kněžství žen ve starokatolické teologii, vydaný u příležitosti usnesení Synody starokatolické církve v ČR o přípustnosti kněžského svěcení žen, může být možná podivení nad tím, že je o této otázce v 21. století ještě potřeba debatovat.
(ČB 1/2024) Kdysi dávno se před dětmi nemluvilo ani o zločinech ani o smrti, a o sexu už vůbec ne. Věci se s časem ovšem značně posunuly, dnes je nám jasné, že „něco“ děti vědět musí. A právě o sexu.
(ČB 12/2023) V pátek kolem poledne zabočím cestou z redakční rady jako obvykle do prodejny Kalich. Je půlka listopadu a napadá mě, že bych mohla pro náš sbor na příští rok vyzvednout ročenky Na každý den a Evangelický kalendář. Zastávka je blízko, takže nemusím tašku táhnout daleko. Už během čekání na tramvaj vybaluji jeden výtisk Na každý den. Jsem zvědavá.
(ČB 12/2023) Bible je obrazů plná. Fantastických, pestrých, zemitě drsných i krásných. Ilustrace má ovšem v českém prostředí většinou jen to vydání Bible, které je určeno dětem.
(ČB 12/2023) „Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi…“, tak píše evangelista Lukáš.
(ČB 11/2023) Kniha profesora Šedivého T. G. M. K mytologii první československé republiky není v žádném případě biografie našeho prvního prezidenta. Snaží se naopak postihnout „mytický“ obraz a příběh Tomáše Masaryka, jak jej utvářel on sám, jeho okolí, širší kultura první republiky i následující generace a režimy.
(ČB 9/2023) Během covidové pandemie často zaznívalo proroctví: Svět už nikdy nebude, jaký byl. Nečekaná a bezprecedentní zkušenost, která obrátila celý náš život vzhůru nohama, v nás vyvolala přesvědčení, že jsme na prahu zásadní proměny.
(ČB 9/2023) Mé nynější přání je podobné tomu dřívějšímu: Nejen pravdy víry, nýbrž i události, které přijdou, nechme nejprve jako Maria vstoupit do hloubky, ,uvažujme o nich v srdci‘, aby se v pravý čas pro nás mohly stát slovem Božím.
(ČB 7+8/2023) „V dubnu 1918 zaklepal na dveře Bonhoefferových vládní poslíček. ,Walter padl na západní frontě. Těžce jej zranil granát. Naživu zůstal jen tak dlouho, než všechno dokončila infekce.‘ Ten den se Dietrichův svět změnil. Když se večer modlil, ucítil vztek. A položil si otázku, proč Bůh jejich rodině Waltera vzal…“
